Když jsem v sedmadvaceti odcestovala do „států“,  měla jsem zlomené srdce a byla jsem ve stavu lehké euforie z nových zážitku a situací.

Moje priority neměly nějaké velké obrysy a byla jsem bez hranic. Co bylo důležité, byla jsem připravena poznávat nové lidi, ale co jsem netušila bylo, že jsem byla připravena změnit svoje mindráky v nedůležité zbytečnosti , které mě omezovaly v osobním růstu.

Něco jsem měla do té doby nacestováno, přes Evropu od Srí Lanky, Thajsko, Austrálii, ostrovy a ostrůvky. Nikdy jsem ale nebyla sama. Nikdy jsem nemusela být v cizí zemi sama za sebe.

Červen 2007, New York.

Šok! Aha?... Takže já vlastně vůbec nemluvím anglicky! Rozhodně ne tak, abych mohla mít konverzaci na lepší úrovni, než povídání si o tom kolik mám sourozenců a že opravdu nejsem z Československa.

Procházím se s mapou po Manhattanu a jsem naprosto okouzlena! Píšu smsky do Čech, že nevěřím svým očím! S kým se mam dělit? Jsem sama.

Červenec, Tuscon Arizona.

Přistáli jsme o půl noci , venku je asi 38 stupňů a Mary nikde!? Volám, nebere. Začnu zmatkovat. Jediný člověk se kterým jsem reálně měla v USA něco domluveno a přitom je to ženská, kterou jsem jen náhodně v dubnu potkala v Praze. Už po několikáté mě na mém výletě popadají obavy. Uklidňuji se, že se vždy můžu vrátit domu. Do Čech. Zvoní telefon.  Ufff Mary.

Ihned na druhý den pro ni začínám pracovat jako asistentka. Mary je vynikající bytová designérka, která má svoji vlastní značku látek, které pro ni vyrábí pár rodin v Indii. Její látky, jsou v každém top magazínu v USA a týká si s Marthou Stewart. Arizona je nudná a jsem zklamaná ze života na jihu. Od Mary jsem nucena odejít, díky jejím osobním problémům.

Bydlím u nové kamarádky Katy, v poušti mezi kaktusy, není tam absolutně co dělat, kromě pár výletu do okolí a New Mexika, prostě nuda. Denně večer sedíme u piva, kde pozorujeme jednoho, nám již známého chřestýše, který přes náš malý pozemek chodí každý večer lovit myši. Pod nohama sem tam prolítne tarantule a já usínám paranoidní ve spacím vaku jako mumie.  Koncem července si náhodou všimnu, ze mi propadla letenka zpět do Prahy. Letenku jsem měla přerezervovat na termín v říjnu, ale pod tíhou zážitků jsem proste zapomněla. V kapse posledních 200 dolarů. Volám kamarádovi do Kalifornie. Když mu povím, ze jsem v Arizoně, nevěří svým uším a zve mě k sobě. Nějakou šílenou náhodou jsem přemluvila pracovníka American Airlines o přerezervováni letenky až na říjen i když byla propadlá již asi 14 dnů.

Srpen, San Jose  - Kalifornie.

Po přistání jedeme asi hodinu a půl na pobřeží do kouzelného městečka Carmel pod San Franciskem. Buši mi srdce z nádherné přírody kalifornských kopců a oceánů. Přivítání v rodinné restauraci Brendana je víc než milé. Na úterním menu je v úvodní hlavičce napsáno moje jméno a přivítání.

Začínám pracovat jako člen týmu cateringu. Carmel, neuvěřitelné kouzelné městečko na pobřeží Pacifiku, je místem amerických miliardářů tzv. "Old money" rodin. V jisté době jim byl starostou Clint Eastwood. Naši klienti jsou milí lidé ale i snobové o kterých jsem snad jen slyšela. Arogantní lidé, kteří nepotřebují dělat žádné kompromisy. Servírujeme jen to nejluxusnější jídlo a Brendan, excelentní kuchař známý po celém předměstí SF, si své recepty sám vymýšlí. Losos z Monterey Bay je lahůdka všech místních. Víno z Napa Valley je samozřejmost každého stolu. Domy na skalách, dlážděné mramorem, s výhledem na lesknoucí se dech beroucí oceán jsou jako z jiného světa. Filipínská chůva, thajská kuchařka, paní na úklid, zahradník, masérka, trenér.. Nic, co by nebylo možné.

V extrému snobského prostředí se mi můj nový domov v Big Sur zdá jako jen těžko uvěřitelné místo, kam mě mohl život zavést. Denní procházky po sekvojových lesích, po soukromých plážích, kam můžou jen místní surfaři, noční koupání v Esselenu při svitu měsíce bylo absolutní splnění snu, o kterém jsem nevěděla ze může existovat! Big Sur vonící po Šalvěji, na jehož kopcích rostou ty nejkrásnější květiny, oáza hippies, spisovatelů a umělců.

Restaurace Nepenthe, oblíbené místo herců, místo, kde tančívala Liz Taylor.... Místo, kde díky častým mlhám a zimním bouřím musíte mít zásoby jídla na dlouho dopředu.

Al Jardine - kytarista, známý z kapely Beach Boys, je starousedlík a můj nový domácí. Na svém pozemku ma své nahrávaci studio a několik usedlostí. Jednu z nich obýváme já a můj někdejší přítel, vášnivý surfař. 2 x týdně mu za sníženou cenu podnájmu krmíme koně a nemocná přerostlá čínská prasátka...z bot na podpatku nosím teplé Uggsy a řídím mini traktor John Deer. Zbytek dne si užíváme moře a lesů.

Rozloučení se s kalifornským pobřežím nebylo úplně jednoduché, už jen kvůli tomu, ze jsme naházeli do auta vše potřebné, a v patách nám byl šlehající oheň , který v Big Sur a okolí pohlcoval stromy i domy. Cestou na letiště jsme ješte oslavili v Malibu Den nezávislosti. Symbolické ukončení pobytu v Kalifornii.

Červenec 2008 , North Shore of Oahu - Hawaii.

Místo s největšími vlnami světa je metou každého, kdo surfuje. Teplý oceán na Havajských ostrovech voní sladce, každých pár sekund na vás vykukuji želvy, palmy, které vám na širokých prázdných plážích dávají stín.

Nemám auto a při zjištění, že autobus, kterému jsme říkali "Da bus" jezdil opravdu úplně mimo jízdního řádu je doprava po North Shore dost komplikovaná . Kupuji si kolo. Začínám žít život ostrovanky. Vlasy vybledlé a plné soli, bez bot, v zásobě jen několik druhů  plavek a kšiltovek.

Na pláži žiji od rána až od do západu slunce. Absolutní svoboda bytí! Bydlíme pět kroků od překrásné pláže Papailoa a kousek od známé pláže  Lani´s, v luxusním domě Steva, o který se mu staráme a který jezdí z LA párkrát ročně s rodinou. Nedaleké městečko Haleiwa je mekou všech místních ze severního cípu a potkat tam domorodce Obamu není v sezoně nic neobvyklého. Jacka Johnsona jsem často vídala na plážích a na trzích v Haleiwě.

Havaj žije surfingem a celý rytmus života na ostrovech je podřízen oceánu a počasí. Na ostrově se vstává velmi brzy, každý si musí chytit své místo ve vlnách. Každý večer se scházíme s přáteli kterým říkáme „Ohana“ -  havajsky „rodina“, u dobrého jídla a piti. Moje nová  Ohana je to nejcenější co mám, všichni máme totiž své pravé rodiny od ostrova hodně daleko. Chodíme se potápět na Sharks cove a večery pozorujeme západy slunce na pokaždé jiné pláži.

Na ostrově mám spoustu přátel a známých , kteří mi denně dávají najevo, že sem absolutně patřím. Angličtina je moje nová řeč, ve které se mě zdají i sny. Obavy, mindráky, problémy, to všechno se zdá jako lidská zbytečnost, žiji si svoji Alohu!

Nový Rok 2010 již slavím v České republice, za 2 měsíce mám třicet! Posun dopředu je znát v každém mém činu. Nezaobírám se zbytečnostmi a vím přesně kdo jsem, a co chci.

V roce 2011 se mě narodí syn Adam, který se postará o zbytek. Řeším už jen nezbytně nutné věci. Život máme takový jaký si jej zařídíme. Výmluvy „nemůžu“, znamenají „nechci“ a „nejde to“ znamená „bojím se“.

Překážky jsou od toho aby se překonávaly!

Náhody neexistují, všechno si do života přitáhneme osobním nastavením.  Život je zábavný, není dlouhý a nemáme čas na to, abychom řešili to, co není nezbytně důležité ☺