Máme doma chameleona. Dostal ho náš syn od přátel, ale nakonec (jak už to obvykle bývá) skončil chameleon jménem George v mé péči.
Bydlí u nás v kuchyni v krásném velikém teráriu, kde obvykle visí na svém oblíbeném stromě. Dost se pyšním tím, že většinu času je krásně světloučce zelený. Dočetla jsem se totiž, že podle zbarvení chameleona se pozná jeho nálada: když je převážně světlý, je spokojený a klidný. Pokud se nafoukne a zazáří výraznými kontrastními odstíny, znamená to, že se pořádně naštval a snaží se vás zastrašit. Ovšem pokud chameleon hodně ztmavne, téměř zčerná, je to průšvih. Něco se mu nelíbí natolik, že se cítí opravdu hodně špatně. Náš milý George, ještě nikdy neztmavl … Až do včerejšího dne.
Přijdu k teráriu a s hrůzou vidím, že chameleon je nafouklý jako balón a některé části vzoru má úplně černé. Vyděsila jsem se a nechápala jsem to. Co je špatně?
Měla jsem obavu, že George možná něco nedobrého snědl. Krmíme ho sice cvrčky, ale občas mu hodíme nějakého pavouka nebo mouchu. A syn prohlásil, že v Čechách se už vyskytují i jedovatí pavouci …
Pak jsem si uvědomila, že běží sušička, která dělá hrozný rámus, a dveře do chodby nejsou zavřené. Že by se chameleon bál toho zvuku? Je pravda, že sušičku moc často nepouštím (také ten hluk nemohu vystát), ale občas ano – že bych si nikdy nevšimla, že se to našemu chamíkovi nelíbí? Sušičku jsem vypla, ale chameleon se nafukoval a tmavl dál. Už byl téměř celý hnědočerný.
Opravdu jsem si dělala starosti. Blížil se večer, tak jsem zatáhla závěs a rozsvítila. Zdálo se, že to se George trošku uklidnil, ale stále byl dost tmavý a zalezl si do koutka terária za květináč.
Napadla mě taková opradu bláznivá myšlenka - vysvětlení, které mi připadalo příliš neuvěřitelné…
Ráno jsem chudáčka chameleona našla stále zalezlého v koutku za květináčem. Tak jsem si řekla: proč ne, zkusím to.

A dala jsem na malířský stojan, který stojí kousek od terária, malířské plátno.

Abyste tomu rozuměli, můj manžel je malíř (jeho obrazy můžete znát z Fleru) a malířský stojan má postavený v kuchyni nedaleko terária. Už asi od ledna měl rozmalovaný obraz na opravdu velikém plátně. Sem tam se stane, že obraz namaluje přes noc, ale obvykle jde o několikatýdenní proces. No a tentokrát to trvalo opravdu dlouho. Jenže se blížil termín výstavy, takže se nedalo nic dělat a obraz prostě musel dokončit. Předevčírem v noci ho odnesl do ateliéru v našem obchodě s výtvarnými potřebami, aby ho natřel závěrečným lakem. A milý chameleon se ráno probudil a s hrůzou zjistil, že předmět, který mu tak dlouho dělal společnost, není na svém místě. To byla má teorie. Potvrdí se?

Od chvíle, kdy na malířském stojanu opět stálo plátno (sice trochu menší, ale aspoň něco), George začal krásně blednout, až dosáhl svého světloučkého zelenožlutého vzoru…

Takže máme doma chameleona – milovníka výtvarného umění závislého na velkých malířských plátnech.

George se také dočkal svého portrétu :-)

Nepatrně naštvaný George – focení opravdu nemusí