Asi před měsícem mě oslovila známá, že se jí podařilo zařídit místo pro charitativní bazar. Nápad jsem ji vnukla jako podporu bývalé kolegyni, co náhle přišla o přítele a zůstala sama s 3-letou dcerkou.

      Nejdříve se nám podařilo vybrat hotovost, a protože vím, jaké to je zůstat sama s dětmi, tak myšlenka věnovat své výrobky pro dobrou věc na sebe nenechala dlouho čekat. Nadšeně se připojilo i pár dalších tvořilek z řad nás pošťáků a jelikož osobní účast nebyla možná, tak mě dneska ráno čekalo milé překvapení. Z 32 kusů tašek se mi vrátily jen 3 nákupky což považuji za velký úspěch, protože se jednalo o akci na školení asi s 50 účastníky.

       Za sebe musím konstatovat, že by nebylo špatné takových akcí pro dobrou věc uskutečnit co nejvíce. Jediný problém je čas na tvoření, kterého se mi s ohledem na stálé zaměstnání moc nedostává. Navíc už máme rezervované stánky na regionální akce a poptávka na fléru se také zvyšuje.

       Celou radost mi kazí opět noví kolegové, kteří svým jednáním srazí jakokoliv snahu pomoci rychle k zemi. Takže už po několikáte si říkám, že bych měla začít myslet více na sebe a nesnažit se projevovat ochotu tam, kde narazím. Kdo mi poradí, jak to udělat?