Je půl čtvrté ráno a já při brouzdání po fleru mám nutkavou potřebu začít psát a něco sdělit. Co? To se asi vystříbří časem...

Tahle nutkavá potřeba u mě není vůbec nic neobvyklého. Mám ji přibližně od svých osmi let. Od devíti chci být spisovatelkou. Psaní je má přirozenost, stejně jako tanec. Ostatně psaní je tanec prstů po klapkách, či, chcete-li býti staromódní, po papíře. Mám ráda papír a miluji papírnictví. Mezo mé zlozvyky patří do nich pravidelně zavítat před Vánocemi, nakoupit kvanta třpytek v tubách, gelovek, papírů a mašlí a vyšperkovat si potom vánoční dárky. Zcela pravidelně si tam také při té příležitosti koupím novou prázdnou knížečku, na kterou se mi pak akorát práší a většinou neodolám ani bublifuku. Jsem hold ztracený případ bordeláře hračičky se sklony ke skladování harabundí.

Nevím, zda tento blog bude někdo číst. Pro mě bude mít ale aspoň falešný pocit dialogu. Ten mi tu totiž na fleru opravdu chybí. Byly zavedeny chaty, ale nikdo tam nechodí. Povětšinou, když napíši něco do diskuze, nikdo se k tomu nevyjadřuje, protože je nejspíše zkrátka málo lidí, kteří by měli k tomu mému co říci. Co už. Vždycky jsem byla jiná a snad si zde najdu někoho, kdo by byl naladěn na stejné vlně. Vlastně bych tenhle článek mohla pojmenovat: Chcete mě?

Jsem milá, hodná, hravá, umím vařit a mám ráda děti. Občas koušu.

Ale teď vážně... Máte někdy pocit, že máte módní hlad? Prostě nutkavou potřebu dívat se na módní přehlídky, listovat módními magazíny, procházet si obchody a ohmatávat si oblečení a bižuterii? Přesně to mám teď já. Chci se naučit šít na stroji a zdobit oblečení tak, aby každý kousek byl šperk sám o sobě. Potřebuji si to ohmatat, nasytit prsty, kterým už nestačí klávesnice. Mé prsty jsou vůbec strašně ambiciózní. Nechtějí být prsty jenom úspěšné spisovatelky, chtějí mít vlastní značku, vydat se do světa. Kdo ví... Třeba se jim to jednou povede. Tohle je rozhodně začátek... bude jen na Vás, zda chcete pokračování.