Jeden můj známý měl jeden velký dred. Svou délkou a mohutností mohl směle konkurovat himalájským sádhuům, jež si vlasy nestříhají po mnoho let či životů. Dámy, které mohly za Alešem sedět, rychle nasazovaly své lorňony, aby prozkoumaly neuvěřitelnou vlasovou spleť a možná i skrytou faunu a flóru. Aleš si hrdě a s pravidelností holil okolí dredu, aby tato solitera mohla ještě více vyniknout a neztratila na působivosti.

Jednoho dne se ale stalo něco neuvěřitelného. Nejdříve jsme si mysleli, že se přistěhoval nový krásný sympatický mladík, ale pak se rozkřiklo, že Aleš si ustřihl dred. Změna byla opravdu tak markantní, že Aleše nepoznávali ani jeho nejbližší. Bylo to něco, jako když v pohádce políbí princezna žabáka...

To však nic nemění na tom, že dredy jsou věčnou inspirací, protože tak začala nejstarší textilní technika - plstění.