Nedávno mě zaujal dokument o českém návrháři látek jménem Zika Ascher, kterému se také přezdívalo Šílený hedvábník. Ve svém oboru dosáhl světového významu - oblékal filmové herečky, britskou královskou rodinu a navrhoval látky pro slavné oděvní návrháře (např. Christian Dior, Yves Saint Laurent,...). Mezi jeho revoluční a novátorské kousky patří tisk vlastních vzorů na sýrařské plátno, nebo na balonové hedvábí z vojenských padáků, čímž razantně snížil cenu výrobků.

K jeho oblíbeným dezénům patřily barevné květiny a ptáčci, například letící vlaštovky. Věřil, že k ženám tyto vzory patří a podtrhují jejich půvab, něhu, romantiku,... Zika se udržel v módní branži přes půl století, ale začátkem 90.let cítil stále větší rozkol mezi svým vnímáním krásy a dobovým pojetím. V jednom dopise píše: ,,Mám dojem, že produkovat krásu a kvalitní dizajn je stále náročnější. Dokonce, že se nám krása úplně vytrácí z běžného života. Bylo mi řečeno, že ruční výroba se nevyplácí, hedvábí je nepraktické, že květinové vzory jsou staromódní. Nechápu, jak něco krásného a kvalitního může být staromódní a nepraktické."

Věřím, že dnes, v roce 2024, existují ženy, které opět touží po kráse květů. Ženy, které navzdory záplavě minimalismu a uniformity chtějí působit jako éterické víly, které v sobě mají dost něhy, aby se oblékly do květin a vrátily krásu do běžného života. Pan Zika Ascher by měl jistě radost, že něco tak půvabného, jako jsou květinové vzory, nemůže nikdy vyjít z módy, stejně tak, jako nás nikdy neomrzí pohled na krásu živých květů.