Pro taoisty dobrý život nemá účel.
Je to jako plavat ve vodním víru a reagovat na proudění, na jeho příchod a odchod.
"Ponořím se, když voda vtéká, vynořím se, když vytéká,
řídím se Cestou vody a nevnucuji jí svou sobeckost.
A tak se neutopím," řekl Čuang-c'.

(J. Gray)

 

Život jako takový, tedy jeho základní životní potřeby,
jako čistá voda, čistý vzduch, teplo, jídlo, rostlinstvo, volný prostor a tak dále,
je pomalu, avšak setrvale a plíživě čím dál dražší, poněvadž chudší, vzácnější.
Přesně podle zákona entropie.
To, co měla kdysi hrstka potulných opolidí všude na dosah ruky, se trvale oddaluje,
je to čím dál nedostupnější a stojí se na to čím dál delší fronta.

(Misantrop, Zima v sousedství zlověka)

 

Vstupuji do lesa, kde nezapomínám navštívit malou starodávnou studánku, obloženou čedičovými kvádry. Stále z ní prýští čistá voda, není ji potřeba nijak čistit, je nezničitelná.
Jen lidé už na ni dávno zapomněli, zradivše původní staroslovanskou víru v kouzelnou moc pramenů.

Cesta ubíhala dobře a klidně, až mě přepadl déšť od severovýchodu, jenž nabýval na síle.
Nechtělo se mi čekat kdoví dokdy někde pod stromem až se to přežene; srnka se vesele pásla dál,
déšť nedéšť, a tak jsem si z ní vzal příklad a nechal jsem se ne v odporu také smáčet teplým deštěm.
Vždyť je to jen voda.

( der Wandervogel)

 

Ty nejlepší hudební skladby, napsané lidmi a pro lidi, jsou pokaždé okopírované,
odposlouchané buď od zpěvných ptáků, nebo z jiných přírodních zvuků,
jako jsou bouře, vítr, zurčící a šplouchající voda, vzduté moře.

 

Teče všude kolem v malých čistých potůčcích.
Postačí se jen pokorně spustit ze svých falešných lidských nadoblačných výšin zpátky na zem
na všechny čtyři zvířecí končetiny a dlouze se napít přímo z čirého pramene.
Není nic přirozenějšího. A krásnějšího.
Jenže lidé jsou již tak zkažení a vadní a tak zmasírovaní reklamou či  druhými,
že se až ošklíbnou a zhrozí nad představou, že by kdy oni sami nebo někdo jiný
vzal tuto přirozenou tekutinu do úst. Mysleli by si, že by z toho osvěžujícího doušku mohli onemocnět.
Oni možná, ti alergici. Já jsem pil vodu i z kaluží, z velkých řek a stojatých vod,
i z thajského močálu, když nebylo vyhnutí - a vše jsem vždy přestál.
Oni si za chvíli budou kupovat i vzduch na dýchání a budou se vláčet s kyslíkovými bombami na zádech,
až půjdou do lesa.

(Misantrop, Rakovina na kůži Země)