Jak jednou musela slavná knihovna zavřít.

Osobně jsem v této knihovně dosud nebyl a rád bych se do ní někdy vypravil, ale ti, jenž v osudný den drželi v rukou knihu, jenž před chvílí čerstvě vytáhli z police, svědčí o místním pozdvižení. Jeden ze strážců knihovny měl zrovna pochůzku kolem svazků pojednávající o naší zeměkouli. Naší planetě je zde věnovaná celá místnost. Hora knih, kterou by ani ten nejšprťovatější čtenář za svůj život nepřečetl. Místnost plná regálů zakončena zaoblenou stěnou se žebříkem, vedoucím ke knihám naskládanýma až kamsi do nebe.

V tiché atmosféře nudy se náhle kdesi od regálů ozval drobunký šramot. Že by myš? Pomalinku s ušima napnutýma se knihovník připlížil k místu hluku a nahlédl mezi knihy dozadu. Z šera na něj čučely dvě kočičí oči. Byť byly výtisky pro hlídače důležité jako váha člověčí duše, rozhodl se zvířeti důvěřovat a nechal ho být.

Jenže sotva k němu otočil svá záda, ozvalo se hlasité trhnutí papíru následované ránami popadaných knih. Kočka se vyplašila a začla po regálech pobíhat sem a tam, zanechávajíce sprchu knižních cihel, co se rozevřené rozplácávaly po zemi.

S děsem v očích natáhl strážce ruku na sto metrů a sevřel dřevěné koště. Jako kříženec trola s kyjem a rozzuřeným býkem začal zvíře prohánět. Jedno máchnutí smetákem a ve větru se zvedly urvané listy ze sražených knih. Zvíře však jako kdyby bylo před koštětem chráněné a běželo ve svém apokaliptickém maratonu dál. Přicházející návštěvníci neměli posléze šanci dohledat svou oblíbenou knihu, leda jen jeden útržek si prohlédli, neboť je šťastně uprostřed té mely a větru pleskl do obličeje. Kočku se nakonec ve stylu hokejového střelce podařilo z knihovny dostat. "To to letělo", komentovali ti, co stáli u vchodu.

Když se knihovníci ohlédli za vzniklou spouští, nezbylo jim na výběr, než knihovnu na jeden den uzavřít. Lidé byli velice překvapeni, když pod názvem "Akášická knihovna" našli na papíru vzkaz: Z provozních důvodů dnes zavřeno.