Vím, cizí rozhovory se neposlouchají. Je to neslušné a nic mi do toho není. Ale uši mám a neměla jsem s sebou při dlouhém čekání v nemocnici knihu. Bála jsem se že se budu nudit. Zbytečně. Bavím se tím ještě po letech.

U okénka:

„A už jste u nás někdy ležela? “

„ Ano, už dvakrát. “

„ Výborně , tak si sedněte. “

Rada na cestu:

„ Koukám jak se Vám špatně chodí. Jdete k nám na operaci s kolenem? Tak to musíte rovně a doleva k okénku pro žádanku na RTG. Pak půjdete dál po modré tou dlouhou chodbou a potom doprava a rovně dozadu ke schodišti. Pak jděte nahoru do patra a přes anesteziologickou ambulanci dál po chodbě a v levo na oční.“

„ Na oční? “

„ Ano.“

„ Aha.“

„ A vedle je čekárna k ortopedické ambulanci.“

Na řadě:

„ Paní Okapalová?“

„Ano, tady.“

„Můžete si do kabinky číslo tři.“

„ A pan Vopršal? Výborně. Tak se připravte na čtyřku.“