"Co bude k večeři?"

To je otázka, kterou si doma s manželem každý den pokládáme a víceméně se střídáme s vymýšlením všech možných jídel (vaření zbývá v 99% na mě :-)). Zima je na nápady chudá, všude kolem bílo, vzduch je čistý a voní sterilitou. Jaro naproti tom je rozmarné, každý den voní jinak, je šťavnaté, hlučné a živé. I naše chuťové buňky začínají být rozmarnější a chuť na svěží, nové dobrůtky nás neopouští.

Já na jaru oceňuj mimo jiné i fakt, že začíná být venku co jíst. Tak nějak mě to i uklidňuje, že když bude nejhůř, neumřeme hlady. Ředkvičky si vesele rostou, mrkev a hrášek už se taky chystají. Za oknem se hřejí rajčata, okurky a papriky. To vše čeká na začátek léta, to bude největší pohoda, čerstvý salátek z právě utržené okurky...

Jaro má však také své plody. Všichni známe špenát z Kopřiv, Velikonoční nádivku, jarní saláty z mladých pampeliškových lístků a sedmikrásek... Venku toho teď roste spousta, je to divoká zelenina, zelené zlato přírody, které se nám po zimě nabízí.

Já mám moc ráda různé přírodní recepty, ráda vyrábím šťávy, marmelády a bylinné směsi. Vím, že je Vás tady takových víc a myslím, že je to skvělé. Nedávno jsem narazila na využití Kostivalu, které jsem ještě neznala - listy jako špenát. Už jsem dělala masti z jeho kořene i z listů, ale jíst ho, to mě ještě nenapadlo. Dnes tedy bylo rozhodnuto, co bude k večeři - listové těsto, plněné kostivalem. Mám to štěstí, že bydlím v domku a na zahradě máme Kostivalu hromady, před pár lety se začal objevovat jako mimochodem na několika místech, tak jsme ho nechali, protože jsme si řekli, že se může hodit právě na ty masti. Loni už ho bylo tolik, že jsme se rozhodli jeho řady radikálně omezit. Teď nebudeme muset.

Vyrazila jsem na zahradu, nasbírala Kostival, přihodila ještě pár lístků Šťovíku a hurá na to...

Omýt, nasekat, trochu česneku, osmahnout, podusit, prostě špenát jako vyšitý. Těsto z obchodu, vyválet, nakrájet, naplnit, zalepit a šup do trouby (s potíráním vejcem jsem to neřešila, protože vajíčka se u nás doma zdržují málokdy :-)) .

Výsledek vidíte sami. Manžel byl spokojený a pochutnával si, přestože má k zelenině z volné přírody jisté rezervy (je vždy potřeba ho ujistit, že jsem to přebrala a žádní brouci v tom nejsou .-)). Musím říci, že špenát  z Kostivalu mi přijde mnohem šťavnatější a chutnější než třeba z Kopřiv.

Večeře nás stála pár korun a až si příště něco takového dáme, může to být třeba Kontryhel, nebo Jitrocel, nebo kdoví...