Co by měla umět babička…..

Moje babička uměla nádherně plést a  měla ten nejlepší chleba s máslem. Moje maminka celý život na mě a moje sestry šila jako o závod. Oblékala nás do moderních věciček a ostatní holky záviděli.

Moje děti s babičkou procestovali kus světa a zážitků mají stovky.

Když jsem se dozvěděla, že budu babička strašně jsem se vyděsila, že já vlastně nic neumím a svému vnoučkovi asi nejlepší babička nebudu, možná i proto, že já se do důchodu dostanu za 30 let.

No nic .Začala jsem horečně přemýšlet, že přišel čas obléknout bačkory, vzít jehlice a začít.

Katastrofa.Hladce a obrace jsem zvládala , ale to bylo všechno.

Nevzdávala jsem se a přešla na háčkování, vždyť je tolik krásných háčkovaných hraček, to musím zvládnout taky.

Bohužel tak můj vnouček nebude mít ani háčkované hračky.

Našla jsem se v práci s filcem a korálky.Bavilo mě to a jak, ale ani tudy cesta nevedla…….

Prolezla jsem tisíce stránek a hledala inspiraci.Našla, ale s nápady i  pár virů do počítače.

Pak přišel nápad „Sovičky na dveře“.Jsou zajímavé a já si můžu sednou do křesla, přikrýt si nohy dekou, šít  a chvilku si připadat jako „správná babička“.

Jenže to bych nebyla já, abych nechtěla zkoušet dál a dál.

A tak tvořím textilní květiny, čelenky, brože, náušnice a jsem šťastná……………………..

Můj malý Patriček je sice nosit nemůže, ovšem zdárně mi pomáhá rozhazovat korálky a látky,

prohrabávat krabice a radovat se z maličkostí.

Jako správná babička vyrážím do zoo a na písek. Poznáme společně svět a já nebudu šílet z upatlané kuchyně a třeba se jednou naučím vyřezávat autíčka…………..

A kdo ví , co nám život ještě přinese. Třeba ty čelenky ještě bude jednou nosit vnučka.

Livre