Někdy mi to prostě nedá a i když je můj prvotní plán vytvořit zcela jednoduchou tašku, tak se to nějak zvrtne a pak se přistihnu, jak přemýšlím nad tím, co udělat jinak, jak to vylepšit, ozvláštnit, atp. Nápadů je spousta, jen ta realizace trochu pokulhává. Ale to nevadí. Čas je čas, plyne ve svém rytmu a všechno má svůj čas. A já si to šití chci užívat, né se z něj zbláznit.

Tentokrát jsem vzal běžnou kostkovanou utěrku s tím, že to spíchnu jednoduše, jen přidělám dvojí délku uchou, jak do ruky, tak na rameno. Vždyť na tom nic není. Vezmu utěrku, přehnu na půl, sešiju, nastříhám z jiné utěrky pruhy, které předžehlím pro snadnější šití.

Hm, hm, hm. Přes to dvojí lemování se to bude sešívat pěkně blbě. Už jsem na tom zlomil jednu jehlu. Tak jinak. Odstříhnout ty nadbytečný lemy. A jak to udělat, aby zbylo i na kapsu? Prostě ty delší ucha sešiju ze dvou délek pro krátké ucho a zbude i na tu kapsu. Ještě to ale nějak není ono. Co s tím spodním okrajem? Což to nějak opticky rozšířit, ale ne moc složitě. 

Mno, poskládaný nahrubo před sešitím to vypadá nějak moc protáhle. Tak horní lem, tím se sníží ta výška a zpevní okraj pro našití uchou. Jo! To bude ono! Nejprve našpendlit tu kapsu, aby nebyla našikmo, pak přišít. Horní lem. Pak vytvořit ta ucha, sešít k sobě dlouhé a krátké, rozměřit na tašku a přišít. Vytvořit a sešít spodní okraj, obentlovat, aby to za chvíli nebylo chlupatý, sešít boky. obrátit ...

     Saprlé!

Tedy ten spodek nedopadl tak, jak dopadnout měl. Vždyť to vypadalo tak ... jednoduše. Co s tím? Párat se mi to nechce, neboť to na téhle látce jde fakt neskutečně blbě. No nic, nůžky to jistí. Obrátit, odstříhnout, prostě sešít bez blbinek a znovu obrátit a ...

     Saprlé!

Není ta taška tak akorát pro děti? Ne není, vejde se tam má učebnice angličtiny, mobil a peněženka do kapsy. Mno i ten můj malý notebook se tam krásně vejde. Skvělá do ruky, skvělá na rameno. Mno, malá taška, stále taška. A já jsem opět bohatší o další zkušenosti. Takže stále úspěch, byť trošku jiný, než bylo uvažováno.