Jako psycholožka se každý den dotýkám lidských příběhů plných lásky, bolesti i touhy po pochopení. A někdy večer potřebuji pohladit po duši. V těch chvílích se nořím do oceánu – do tichých hlubin, kde zpívají velryby. A právě z této inspirace vznikl i keramický kalíšek s jejich motivem.

Každý den hovořím s lidmi o tom, co je trápí. Velmi často se setkávám s tématem vztahů, které doprovází tolik těžkých emocí, že nestíhám doplňovat box s papírovými kapesníčky. Často zůstávám v tichém a smutném úžasu nad tím, jak je možné, že i přes to, že jsme jeden druh, si tak málo rozumíme. A jak často si navzájem si ubližujeme- ať už bezděky či cíleně. 

Večer pak sleduji dokumenty o přírodě. Ne pravidelně, jen když potřebuji pohladit po duši po náročném dni. Jistě, příroda není jen nádhernou potěchou pro oko a srdce, je i brutální a nemilosrdná. Ale myslím, že je spravedlivá.  A také plná tajemství, na která nemusím nutně rozluštit. Stačí s nimi jen být. Nořit se do nich a nechat se jimi unášet někam daleko do fantazií. 

Jedním z těchto hlubinných zdrojů fantazie a inspirace jsou pro mě velryby. Sleduji je na obrazovce televize, dívám se na něžný tanec jejich obrovitých těl a poslouchám melodie jejich zpěvů nesoucí se stovky kilometrů oceánskými vodami. U keporkaků jsou to jen samci, kdo zpívají. Zpívají proto, aby ohromili svou vyvolenou. Jejich písně mají rytmus, motiv, sloky i refrén a ty nejdelší trvají i půl hodiny. Každý rok zpívají tito velikáni své písně lásky, aby uchvátili potenciální partnerky a založili rodinu. A každý rok přicházejí s písněmi novými.

Přemýšlím pak, nakolik jsou nám tato stvoření, jejichž jazyku se vědci stále marně snaží porozumět, podobná. I my máme svou hudbu, své písně lásky a své popové hity s trvanlivostí omezenou na pár týdnů, měsíců či let. Ale zatímco zpěvy velryb jsou srozumitelné těm, pro které jsou určeny, my lidé v tom často pokulháváme. Ne vždy si umíme projevit lásku tak, aby nás druhý vyslyšel či pochopil. A právě tím se často trápíme.

Nám lidem bych přála, abychom si dokázali porozumět tak, jako velryby. Abychom dokázali zpívat své písně jeden druhému bez bolesti a výčitek. A aby i náš vzájemný tanec nebyl o vzteklých gestech našich rukou a boji za pravdu, ale aby spíše připomínal plynulá jemná gesta velrybích ploutví vzájemně se dotýkajících v modrých hlubinách.

A tak vznikl i tento keramický kalíšek – jako tichý společník pro chvíle usebrání, jako připomínka, že i my máme své písně, které můžeme zpívat těm, které milujeme. Možná bude i vám připomínat, že naslouchání, jemnost a dotek mají svůj hluboký smysl.