U nás doma fotí hlavně manžel – má totiž pevnější ruku. Mně se ruce třesou, musím si buď nastavit kratší čas nebo ruce o něco zapřít. Manžel také často fotí přes přídavné „kukátko“ (jsem pouhý amatér, neznám ty správné termíny), takže má aparát opřený o obličej. To je u mě vyloučeno – o brýle bez obrouček se nic opřít nedá.

Manžel má krásně ostré fotky, ale jeho pohled na svět je zkrátka jiný než ten můj. Občas někde cosi zmerčím, něco mě zaujme.... a v tu chvíli se ze mě stává lovec. Vytrhnu mu foťák z ruky a už to jede – cvak, cvak.... Raději víc, než míň a to by bylo, aby alespoň některá ze stovek fotek nebyla ostrá. Rodina při jejich prohlížení kolikrát nechápe, co na nich vlastně je.

A vy tušíte?

Struhadlo? Zlatá brož? Maskáče? Spongebob v zrcadle?

Budu ráda za Vaše tipy.

Hezký den.