Dnes vám nebudu povídat žádnou pohádku,ale čistočistou pravdu. Tohle se mi opravdu stalo. Chtěla jsem si na zahradě udělat několik mrazivých fotek náušnic.Chodila jsem z místa na místo a zkoušela fotit u pařezu.

Výsledek se mi moc nelíbil,tak jsem zkusila  fotit na zasněžené větvi.

A  bylo to  ještě horší. Rozhlédla jsem se a uviděla starou nádobu na vodu,která byla pokryta sněhem a ledem.To bude to pravé, zajásala jsem a pospíchala abych už tu fotku měla.Položila jsem náušnice na hrnec a co to?Ona je pouze jedna.A protože dnes nejsme v pohádce,tak mi ji neschovali ani zahradní skřítkové ani sněžní rarášci.Docela obyčejně jsem ji ztratila.Nejprve jsem šla náušnice odstranit z nabídky mého zboží,pak jsem opatrně našlapovala ve svých stopách a doufala,že se zaleskne špička afroháčku,nakonec jsem vzala hrábě a lopatu a rozryla sníh až drny lítaly.Vypadlo to,jako by naši zahradu navštívil divočák.

Ztracenou náušnici jsem však nenašla. Nu,co dělat? Osamělé náušnici změním identitu a bude z ní přívěsek.

A já budu čekat na jarní oblevu.

Další příběhy si můžete přečíst ve ŠPALÍČKU ESKYMÁCKÝCH POHÁDEK.