Stála jsem na pláži, nad hlavou se mi kupily šedé mraky, foukal vítr, na moři se vzdouvaly vlny, v nepravidelných intervalech přicházela voda až ke mně a olizovala mi kotníky. Zdála se studená, ale protože vzduch byl ještě chladnější, za chvíli se ten pocit změnil a moře mi připadalo vcelku příjemně teplé. Byť byla první polovina září, sklonek léta, vzduch už byl cítit podzimem.

Nu, po pravdě, takhle jsme si tu dovolenou tedy nepředstavovali. Nebyli jsme totiž u Baltu, jak by se z předchozího popisu snad mohlo zdát, ale v Bulharsku, na pobřeží Černého moře. Ne, že by tu nebylo pěkně, ale naše představy před odletem se týkaly procházek po pláži (v plavkách, ne v bundě), slunění se a dělání báboviček a pískových hradů s naší téměř dvouletou dcerou - a samozřejmě ráchání se v moři. Ze šesti dnů jsme nakonec měli sluníčko dva (z toho jeden na výletě, v místě pobytu, dle údaju spolurekreantů, nebylo) - tedy třetinu dovolené (mohlo být hůř), tři dny pršelo - tedy polovina dovolené (mohlo být líp). V moři jsme se vykoupali jen my dva dospělí - ale jen na krajíčku, protože kvůli vzdouvajícím se vlnám byla stále červená vlajka a při posledním koupání den před odjezdem a za slabého deště jsem si připadala trochu jako blázen, neboť jsem byla v moři téměř jediná. Naše holčička se moře bála a nechtěla být ani na pláži, takže nedošlo ani procházky, ani na bábovičky, ani na hrady... Tak snad příště. Jak se zdá, nejzajímavějšími zážitky z dovolené pro ni zůstaly: pokoj a balkon, bílý a modrý autobus, kterými jsme jeli, a oranžové letadlo. A pak taky to, že plakala u moře a plakala na houpačce, když z ní spadla (naštěstí bez následků). A zřejmě taky výtah v hotelu, i když o něm po návratu domů, na rozdíl od předešlého, zatím nemluvila.

Ale přesto tu ještě jedno očekávání bylo: Ještě před odletem jsem si říkala, že se na dovolené musím poohlédnout po nějakém zajímavém materiálu na tvoření. Něčem, co člověk u nás běžně nesežene a nemá to tudíž každý :-) Vzhledem k tomu, že jsme byli v malém letovisku, nemohla jsem čekat, že tu na tyhle věci budou mít specializovaný obchod a po pravdě, ani jsem po něm naivně nepátrala. Ale mohla jsem se po něčem poohlédnout takzvaně sběrem. Logicky vzato, co člověk může najít u moře? Samozřejmě kromě písku a různých naplavených odpadků (kterých naštěstí moc nebylo) - mušličky a kamínky. Tak jsem dvě odpoledne, když malá spala a manžel hlídal, vyrazila, vybírala a sbírala. Vybírala proto, že zavazadla při letecké přepravě, jak známo, mají určitý váhový limit a my to už při odletu měli docela na knap. Miluju sice kamínky od moře, ale bohužel, právě ty bývají docela těžké... ;-)

Pak tu ovšem byla ještě druhá možnost, jak něco získat, a to koupit si nějaký hotový výrobek u četných pouličních prodejců bižuterie tak zvaně "na materiál". Vzhledem k tomu, jak často směšné ceny těchto věcí zde na sklonku sezony byly, byla to též lákavá možnost. Ono co se týče těch cen - některé byly tak nízké, až mne to trochu zarazilo: jednoduchý náramek šitý z rokajlu za 1 leva (tzn. cca 13 kč), náramek z mušliček za 3 leva (bezpochyby ručně navlíkaný), náramek z korálu za 5 leva (pozor, ne ze zlomků - ten byl za 1,50 leva) nebo bohatý náhrdelník z korálu za 10 leva (!)...

Tak jsem tedy něco nasbírala a něco nakoupila (bohužel ne ten korál, přestože jsem na něj měla políčeno, stánek byl v tu sobotu, kdy jsem v dešti vyběhla utratit zbylá leva už zavřený) a po návratu domů rozebrala. A teď mohu za "dlouhých" podzimních a zimních večerů tvořit a snad i naplňovat postupně novou "uživatelskou kategorii" pojmenovanou "B2009.kolekce". Sem budu zařazovat vše, co bylo alespoň z části vyrobeno z materiálu přivezeného z naší dovolené v Bulharsku.

Tak třeba se vám bude něco líbit :-)