Po deseti dnech žití na venkově můžu konstatovat následující:

- mou nejoblíbenější obuví jsou holinky (zahrada zatím nevypadá jako zahrada)

- neobjedu se bez šálky na krk - trochu nám tady fouká, asi že jsme na konci vesnice? no aspoň si provětrám hlavu, to se hodí!

- být celý den venku je nejbáječnější věc na světě, z čehož plyne, že mezi krabicema tady budeme ještě nějaký pátek chodit (ale co, v zimě na ně třeba dojde )

- po cestě do školky se nemusí člověk prodírat mezi lidma, autama a psíma bobkama, ale může si užít kytky, stromy a prodírat se může třeba mezi šnekama a žabkama

- autobus do velkoměsta jezdí spolehlivě, dokonce s klimatizací, tak se to dá přežít, krámek s jídlem je tady otevřený každý den a dokonce tu máme místní knihovnu - sice otevřeno jen v pondělí večer, ale stačí! jak já kdysi toužila být knihovnicí (třeba se ještě zadaří)

- do všech možných stran nám rovnou od domu vede několik skvělých tras na kola!

- psi a kočky jsou milá stvoření, nikdy jsem neměla takového mazlíčka doma, tudíž jsem k nim neměla nějaký extra vřelý vztah (jakože z dálky dobrý, ale to bylo vše) a tady si ho celkem rychle buduju. moje poslední setkání se psem ve velkoměstě dopadlo tak, že se o mě opřel a já to málem nepřežila!

- nemáme televizi! sice jsme jí minulý týden koupili, ale zase jí zítra vrátíme neb jsme po týdnu zjistili, že nám vlastně nechybí a není na ní vlastně čas a kdyby tady byla, tak by nás možná zbytečně pokoušela, tak to zkusíme! film se dá ustit i v počítači. a nejlepší pokoukání máme stejně z oken!

- nesnáším návody! máme pár nových spotřebičů a to je věda tedy! na indukční desce jsem bez nadávání uvařila až 4. den, myčku jsem zprovoznila až po týdnu, topení zatím štelovat neumím (naštěstí to není potřeba), ještě že to splachování záchodů se nemění!

- a taky se trochu vztekám u věčného sundávání cedulek ze všeho - proč nám to dělají! na každém umyvadle máme zespodu 3 velké flastry a ještě si tam někdo připsal centrofixem G - P...záhada

- ale jinak se máme fakt fajn, dny sice nejsou delší, jak jsem si představovala, ale najednou se mi nezdá, že nestíhám (já teda opravdu nic nestíhám, korálky jsou kdesi v jakési krabici v kterési místnosti), nýbrž mám pocit neuvěřitelného klidu, že mám spoustu času před sebou a nic mi neuteče - a o to přece jde, no ne?

B.