Venku je nádherně, za okny sněhové čepice, ve vzduchu vločky, na dvorku iglů…zima zimovitá!

Vzpomínám na vánoce, na sváteční atmosféru. A taky na dárky. Můj muž mě umí překvapit. Kdykoliv, nejen na vánoce. Dárky od něj jsou jiné, neobvyklé, většinou mnohem starší než já - já jsem pokaždé unešená.

Co na mě čekalo letos?

*pět secesních dlaždic (zmínil se o nich na podzim, že je viděl, vyhubovala jsem mu, že je nepořídil, tak to zařídil přes Ježíška)

*sbírka starých žehliček (která hospodyňka by si nepřála novou žehličku, že? já mám rovnou tři! prý jsou do mé nové sbírky – tak to už bude moje několikátá, když to vezmu od dětství: známky, ubrousky, odznaky, víčka, plechové krabičky…)

*dva goblénové obrazy (dlouhé pruhy látek s gobelínovým vzorem, budou záramované na stěně v ložnici, historie bude dýchat)

Své dárky budu mít na očích každý den, není to nádhera?

Čtu Annu Kareninovou, usínám s ní. Nemůžu se odtrhnout. Jak je možné, že se mi dostala do rukou až ve třiatřiceti? Tolstoj!

Připravuji novou sérií látkových korálek. Poslouchám V penzionu svět. Rozeznávám Richarda Müllera jede několikrát dokola…Ještě pár posledních kousků z loňských korálí čeká na nové majitelky J

Čísla čísla čísla! Uzávěrky za dveřmi…účetnictví věda je, má však cenné údaje!

Odreagování u Podivného případu Benjamina Buttona. První slzy letošního roku, nemůžu je zastavit. Na film myslím ještě několik dní, nezapomenutelný! Benjamin mě bude provázet i do nového týdne...