V pátek prvního si dávám předsevzetí (moc na ně tedy nejsem): Budu si s radostí užívat to, co mi letošek přinese! A nezblázním se z toho!

To totiž nebude jen tak ledajaký rok. Budeme se stěhovat. A to ne jen tak nějak o ulici dál, ale z velkoměsta na venkov. Takovej venkoveček spíš.

To bude fuška.

Domek je skoro hotov.

Čekáme, až se trochu oteplí, aby nám připojili vodu. Bez vody nebudou podlahy. Bez podlah nebudou schody. Nebudeme se stěhovat. Snad v únoru.

Pořád přemýšlím, jaký to tam bude. Jak si zvyknu. Těším se! Na tu volnost, na ten klid. Je tam jen jeden obchod. A pošta (aspoň že tak!). A hospoda.

U korálek se dobře přemýšlí. A sní. A plánuje. Haha, zase jsem se přistihla, jaká jsem idealistka - den bude nekonečně dlouhý a já začnu konečně pravidelně žehlit a péct a taky pěstovat bylinky a vysedávat na zahradě s knížkou - mimochodem v sobotu mi muž koupil nádhernou starožitnou lavici pod strom.

Konečně jsem se dostala k novým věcem. Pořád mě to baví. Brzy to budou dva roky, kdy jsem vzala kleště do ruky. To to letí.

 Zamilovala jsem si velký korálky, podařilo se mi nějaký sehnat, hurá.

Rarášci by mi nejradši všechny korálky a šňůrky vzali. Budu mít v domku svou malou komůrku! Na pět západů zamčenou!

A už nám zase začíná kolotoč-práce, školka, stavba. Řád musí být. Asi...