Včera před chvílí byl pátek večer. Znamená to něco? V hospodě se svítí eště teďkonc. Dyk je už sobota. Lidičky, co choděj do práce, maj pré. I s myšičkama. Lidičky. Těch i těch sou teď plný baráky. Sníh eště neslez. Je ho tu místama metr. I potkani to vzdávaj a dou bydlet. Dneska jednoho kocour zamordoval. Nechal z něj jednu zadní nožičku, kus zadku a patnácticentimetrovej vocas. To bych taky nežral.

Kterej je vlastně den? Vosumnáct let je jeden na volný noze, a nic nemůže a musí všecko. Nebo je to navopak? Je sobota, vole, seš free. Frí, ale vod čeho? Vod života? Hele, nemáš kšefty...musíš šetřit a makat. I dneska...A kdy budu mít sobotu?

(vzpomínka: "Pátek odpoledne, dáme dvě cestou z práce a už přemejšlim, co s večerem a zejtřkem...Neděle ráno, těžká pohoda, vzpomínka, to sme tomu včera dali na frak, neděle vodpoledne, kurva, zejtra do rachoty, mam hotový domácí úkoly? Zkaženej večer, celá rodina zpruzená...)

Socík mi vzal neděli a kapitalismus sobotu.

Konečně svobodnej. Už nemam nic.

předchozí sem napsal vloni toudle dobou ...  nic moc .. je to ale lepší než 19. březen 2004, kdy sem stál v 0:42 před hořícím barákem a věděl, že je konec, že je to totálka ... a že mi čeká neskutečná práce ... a bylo toho na jednoho dost ... nevěděl sem ale, že to bude tolik práce ... resp. že to bude málo práce a docela jednoduchý, ale že mi jí jiný lidi budou tak ztěžovat ... přitom se ta práce dělala pro ně ...

nikdy nedopusťte, aby pro vás někdo něco dělal ... a už vůbec ne, aby to dělal člověk vysílenej, unavenej a stresovanej, člověk, kterej je sám, a nestačí na to všecko ... vomlátí vám ten svůj dar po letech vo hlavu ...

před sedmi lety sem uměl tudle práci ... tydle hračky ... a měl sem šanci bejt v balíku ... a ten balík někomu dát ... všecko mi shořelo a já se leta potácel .... dneska do toho deme společně znovu ... vy a já ... umim ty hračky trochu líp ... a už nejsem tak nesmiřitelnej ... už to bude fér ... já pro vás něco udělam a vy to zaplatíte ... už vám nebudu viset jak koule u nohy v podobě nezištnýho dárce ...

bylo to moc těžký ... a nikdo nemůže říct, že sem to moh udělat jinak ...  jenom ten, kdo by tady byl se mnou a ruku v ruce to sem mnou všecko dělal, nikdo takovej tu nebyl ... a tak je to i s hračkama ... nikdy se nedozvíte, jak je dělam a co prožívam ... spolehněte se na jediný, na to, co vám řikam ... dělam to pro vás ... really!