Nápadů bylo tolik, že už se nedalo ani v klidu spát. To se nová ňuňátka drala na svět...

Procházeli se mi ve snech pod víčky a neustále štěbetali a pištěli, kdy že se do toho pustím. Celé noci, jsem je ve snu tvořila, ráno jsem byla jako by mě vzal někdo pohrabáčem mezi oči.  A tak snově vznikali neustále znovu a znovu, až jsem odsunula veškerou jinou práci- na někdy- a dala se do jejich tvoření..

Spousta věcí vzniká jakoby "mimo mě" a já se pak divím a žasnu, cože je to zase na světě!

...

A tady mám naloveno spoustu hebkých něžnůstek...

...

Čípak jsou to ručičky? ..a čípak zase nožičky?... co ta malá křidélka?

.. vykoupaná v Earl Grey přímo z Londýna..

Když tak na to naděleníčko koukám, říkám si, že jsou naprosto k UPUSINKOVÁNÍ!!!

...a slyším slaboučký hlásek: "...já nic JÁ JAROUŠEK...!"

.......