Tohle je moje prababička a její rodina - tatínek, maminka a dvě starší sestry.

A tohle je jejich truhla

Kdysi byla truhla v každý chalupě, v ní cejchy, ručníky, vlňák a hedvábí. I ta nejchudší dívčinka mívala ve svý truhle aspoň jeden hedvábnej šáteček k muzice. To jsem četla v povídkách Karolíny Světlé, a prababička to taky říkala .

Z prababičky vyrostla hezká slečna - ta stojící

A potom uplynulo plno vody, a už jsem s ní i já

Vždycky mi říkala, že budu dáma z lepší rodiny, jako ona . Tak jsem zkoumala, co to obnáší - a že umět brnkat na piáno, roztomile žvatlat po francouzsky a malovat  - samozřejmě na materiál hodný dámy z lepší rodiny, takže hedvábí je nejvhodnější . Tak jsem se teda naučila vybrnkat na piáno Kočka leze dírou, po francouzsky umím žvatlat dost špatně, ale o to roztomileji a na hedvábí maluju jak o duši . I když moje babička i maminka taky ze všech těchto činností nejlíp ovládaly malování, truhla zůatávala na půdě a čekala. Dočkala se.

Má čestný místo v našem parádním pokoji a jsou v ní uložený cejchy, ručníky, vlňák a spousty hedvábího.

Prababička uměla mluvit s mrtvými. Tak doufám že teď vidí nás živých a má ze mě radost.