Na Fléru nejsem dlouho, ale co mě popadla nová Můza Tvořilka, mám spoustu nápadů a hlavně myšlenek, které se sbíhají, nahánějí, vytlačují jedna druhou a ta, která zvítězí, má šanci na to být ztvárněna. Mezi nápady se mi honí hlavou i vzpomínky a zážitky z minulosti a o jeden z nich se s vámi chci podělit.
Dostala jsem kdysi k narozeninám tajemné CD-čko, bílé, bez nadpisu, zato v krásné dárkové kazetě zdobené podzimní fotografií zlatého listí. Byla jsem děsně zvědavá, co to bude...honem spěchala pustit... a když se z bedny ozvala trubka a zvučný hlas Louise Amstronga, dojalo mě to. Dárce dobře věděl, že bych si jeho nahrávku přála. Dárek mě skutečně potěšil. CD jsem si hned oblíbila a často si ho přehrávala...
Osoba, která si pro mě připravila malý žertík mě fakt dobře znala, zejména mohla počítat s tím, že si CD určitě nenadepíšu. Nebyl čas... navíc jsem si zvykla ukládat ho do kazety se zlatým listím, tak proč popisovat? Amstronga už poznám...no jo, jazz, to je fakt žánr, to by se jeden uposlouchal....
Jednoho dne jsem tak poslouchala zase jazz...a všimla jsem si něčeho, co mě dříve nezaujalo... nebo jsem si jenom nevšimla? Nahrávka skvělá, ovšem zpívala to žena! Že jsem si toho nevšimla dříve, divné. Ale byla pravda, že nejsem posluchač, který zapne desku, posedí a soustředí se na všechny písně. No prostě tam asi byla i nahrávka, kde zpívá žena. Nevadí, nutno říct, že zpívala skvěle. Byla jsem zvědavá na další píseň Amstronga, kterou poznám a vrátí mi trochu narušený klid. Amstrong si však už nezazpíval. CD vypadalo stejně (nepopsaně), spolubydlící se tvářila, že je vše jako vždy, přece jazz je jazz a už to tu hrálo tolikrát. Se svojí nejistotou jsem zůstala sama. Nevím, jak by se odborně psychologicky nazval fenomén mé mysli, kdy než bych si připustila, že jsem blázen, raději se přesvědčuji o úplné blbosti - že to asi zpívala od začátku Ella Fitrgerald. Amstrong prostě zmizel... Narozeniny jsem oslavila asi před měsícem a vůbec jsem nedokázala určit, od kdy zmizel Amstrong a objevila se Ella. A hlavně nebyl nikdo, kdo by mi to potvrdil.
No samozřejmě. Vám je jasné, že cédéčka byla dvě, časem nenápadně vyměněná. Mě to bylo jasné, až když se pobavený dárce přiznal...
Věřte, že bych horko těžko vzpomínala, co jsem dostala k narozeninám letos...ovšem dárek na pokračování, dárek s opravdovým překvapením, dárek se zážitkem, ten si pamatuji a připomínám stále jako živý. A to i přesto, že jazzové období mě už opustilo. I když... zrovna jsem dostala chuť na Ellu...
Tento zážitek mi byl inspirací k vytvoření dárku na pokračování, zatím v podobě kukly a motýla... Ale časem...sama se nechám ještě překvapit, co mi můza Tvořilka ještě nabídne :-)
