Tak je to tady....naprosto mne uhranuly vinutky:-)

...vše začalo před pár měsíci, kdy jsem v televizi viděla reportáž z malé sklárny u Hluboké, kde se můžete na práci se sklem nejen podívat, ale vše si také vyzkoušet. 

Vždycky mě fascinoval pohled na mistry skláře......a tajně si přála, si jejich řemeslo někdy zkusit... 

...a nejednou tu ta možnost byla...huráááá..na foukané sklo jsem si netroufala....ale vinuté perle byly velkým lákadlem....už jsem měla v hlavě nové druhy šperků, do kterých bych vlastnoručně vyrobené korálky zakomponovala....

Samozřejmě jsem se tam chtěla nejprve ihned vypravit, ale nenašla jsem ve svém okolí nikoho stejně "potrefeného", kdo by jel se mnou....

Uběhlo dalších pár měsíců a já si otevřela v centru Znojma výtvarný ateliér, kde jsem poznala spřízněné duše ......kontaktovala jsem majitele sklárny, jestli by nechtěl přijet do Znojma a zasvětil nás do tajů vinutých perlí.

POVEDLO SE! Druhý říjnový víkend bylo to datum, kterého jsem se společně se dvěma kolegyněmi nemohla dočkat.

Sympatický sklář dorazil v sobotu ráno, připravily jsem si svá nová "vinutková pracoviště" a pak to začalo...

Hned na začátku vybalil malý vzorník s překrásnými vinutkami a ukázal na několik z nich a s úsměvem konstatoval, že tyhle všechny budeme umět vyrobit...velice nás to pobavilo..."Tak to ani ve snu, říkaly jsem si v duchu."

......a sen se pomalu stával skutečností...nad plamenem se postupně různobarevné skleněné tyčinky měnily ve tvárnou hmotu, kterou jsme postupně navíjely na kovové tyčinky a přesně podle rad Jaroslava Effmerta zdobily.

Po vychladnutí jsme postupně vytahovaly naše první skleněné poklady zdobené kytičkami, bublinkami, tornádky, dvoubarevné, tygrované, se srdíčky, "bradavicemi" .........

Když jsem kurz domlouvala, jeden z prvních dotazů zněl: Jak dlouho se bude v sobotu a v neděli tvořit?

Bylo mi sděleno, že můžeme začít v sobotu v devět ráno a u kahanů budme moct zůstat, jak dlouho vydržíme...třeba celou noc:-) V sobotu okolo 22 hodiny večerní pan lektor pochopil, že tuto větu asi neměl z úst ani vypouštět....zatím co na něm byla vidět únava...my tři u kahanů byly schopné vinout a vinout a vinoutu..třeba až do rána:-).....

Nakonec jsem přece jen skončily asi v deset večer a v osm ráno jsme s chutí opět zapalovaly kahany.

Kromě cenných rad, jak jednotlivé druhy vinutek vyrobíme, jsme se dozvěděly, kde koupime nejlevnější a přitom kvalitní materiál a pomůcky k tvorbě vinutých korálků a domů si odvážely CD s anglickým textem, ale přehlednými a všeříkajícími obrázky, jak vyrobit mnoho dalších skleněných skvostů.

Na naše snažení se přišla podívat i moje rodina. Manžela pohled na tvárnou skleněnou hmotu viditelně také uhranul, starší dcera si s nadšením vyrobila pár jednoduchých korálků a malému Adámkovi jsem již v neděli odpoledně vcelku rychle na počkání vyrobila na počkání skleněné srdíčko, které od té doby nosí na koženém řemínku na krku.

Doma jsem se nenápadně zmínila, že bych si od Ježíška přála do ateliéru "vinutkové pracoviště"....nevím jestli to teda Ježíšek slyšel, ale po pár dnech mi manžel z ničeho nic říká: "To vybavení na ty korálky asi pořídíme co? .....a budu mít svůj kahan, kde si to chci taky zkusit...."

Tak se teda nechám překvapit a doufám, že to dopadne......a jelikož jsme vcelká rodina, už  vidím, jak si píšeme pořadníky na to, kdo a kdy budeme vinout.

Taky se těším na příští prodloužený víkend, kdy na pozvání vyrážíme s manželem na Hlubokou - na korálkářské a sklářské sympozium, kam přijedou opravdoví mistři skláři a také profi korálkářky.....

Budeme na jejich šikovné ruce určitě koukat s otevřenými ústy.....a taky si budeme mít možnost pod jejich vedení sami tvořit......Budu pilně fotit a po návratu snad zas něco "blognu".

Jo abych nezapoměla, už mám hotové první autorské šperky s vlastnoručně vyrobenými vinutkami.

Za pár dní je odtajním