Nějakou chvíli jsem se dívala na dvě kila jemného merina odpočívajícího v truhle. A barevné rouno docházelo, vlna volala po barvách a já to stále odkládala. Když jsem se do toho konečně pustila, zase jsem nevěděla, kdy přestat.  Hned na začátku jsem si řekla, že bych ty barevné proměny mohla zdokumentovat. Je to pro mě totiž stále stejná magie, stále stejné kouzlo proměny, kdy mám kvalitu výsledného materiálu cele ve svých rukách...

Mám i větší hrnec, ale tenhle bude dnes stačit...

Míchám jen střídmě, aby vlna nesplstila už v hrnci...

A když se to už všechno pěkně zahřívá, pustíme se do experimentů ;)...

Trochu barev v prášku, voda, ocet a česanec...to vše do celofánu na pečení a šup s tím do trouby...

Po dvaceti minutách vyndat, nechat vychladnout a vymáchat...česanec pouštěl  barvu jen malinko.

Pak už oblíbený sušák (máho snad každá barvířka vlny) a je hotovo!

A je třeba hned zkusit, jestli vlna dobře plstí a nepouští barvu...

No než jsem se rozhoupala blog vložit,klíčenka je pryč...

Ale byl to jen začátek...vznikají další...

Pokud jste dohlédli až sem, děkuji za spoluúčast .