Význačné evropské středověké textilie
Tkaniny
Spíše písemné doklady, v románském období Svatý Gereon
Tapiserie s 12 měsíci roku z Baldishol (Norsko,Hrdmorh).Vznikla 1040-1090, nalezena 1879 v kostele určeném ke stržení. Sloužila jako rohož pro zvoníka. Po vyčištění objeveny krásné výjevy.Později ji odkoupilo uměleckoprůmyslové muzeum v Oslu. Je široká asi 12 m , přibližně 1x1m je každý výjev, Osnova ze lnu, útek z barvené vlny. Výjevy ve stylizovaných arkádách, kolem výjevů jsou bordury. Dochoval se duben a květen (s bojovníkem na koni, zvířecí a rostlinné motivy, vliv románských iluminací. Předpokládá se, že vznikla ve Francii. Oba měsíce jsou spojené, tedy musela být tkána najednou
Cyklus tapiserií s apokalypsou z Angers – nejmonumentálnější tapisérie na světě, Pravděpodobně utkána v Angeres, Původně tam zdobila zámek (středo západní Francie v blízkosti Loiry) Konec 14 století – 1375-1382, nejobsáhlejší soubor, Původně asi 104 kusů, původní rozměry každé tapisérie byly asi 5m, dohromady měly asi 170 m na šířku, Zachovalo se pouze 69 kusů a 5 fragmentů, zbytek zničen po revoluci v roce 1848 při rabování sídel šlechty.. Vytvoření objednal Ludvík I. Z Anjou, čerpalo se z iluminací rukopisů Karla IV.- Nový zákon.Na většině tapisérií zobrazen svatý Jan a jeho verze apokalypsy (Drak ohrožující matku s dítětem, 4 jezdci, odsouzení nevěstky opilé krví světců,svatba beránkova apod.), střídá se červený a modrý podklad., jsou tam zakomponováni i soudobý panovníci, události, vytkané nápisy, . výrazně dramatické, náboženské motivy – výstraha. Materiál – len na osnovu, útek – barvená vlna
Cyklus tapisérií „Dáma s jednorožcem“- vznikl 1484-1500, je to považováno za světský protiklad tapisérií s apokalypsou. Soubor šesti tapiserií, dnes uloženy v Paříži v Cluny – muzeum umění středověku, osnova lněná, útek z barveného hedvábí, pravděpodobně utkaného ve Flandrech – pomezí Fr, Bel, Niz.. Je na nich jednotné pozadí se spletí rostlin a zvířat, = millefleurs, v centru vždy dáma a jednorožec, postava je komorní, vždy se děj odehrává na kopci, na paloučku, , věnováno pěti smyslům, na všech je i symbol Jeana Le Vista (objednavatel, 3srpečky v diagonálním pásu). Šestá tapiserie je nazvána „A moun seul Désir“ mé jediné touze, několik interpretací.. Kartony mohl vytvořit Jean Perréal, známý autor kartonů. V 18. století tapiserie umístěny na zámek Boussac, ve 30. letech byl zámek státní, pozvali tam Praspera Merimé, ten rozeznal hodnotu díla a dal ho ke zkoumání.
Sluch Čich
Hmat Chuť
Zrak A mon seul desir
Výšivka
Tapiserie z Bayeux Nejmonumentálnější výšivkou středověku je Výšivka z Bayeux (Tapisérie z Bayeux, tapisérie královny Matyldy) Popisuje příběh dobytí Anglie Vilémem Normandským (Dobyvatelem). Zejména bitvu u Hastingsu. [V 11. století byla SZ Francie rozdělena na několik samostatných vladařství, které mezi sebou neustále zápasili. Vladař jednoho z nich, Vilém Normandský, získává vliv a chce rozšířit svou moc na Britské ostrovy, kde vládne Eduard Vyznavač, král z dynastie anglosaské, který je bezdětný, neměl ani chuť něco sjednocovat, stavitel Westminster Abby. Jako svého nástupce si vybral Viléma Normandského. 1065 za ním vyslal Harolda z Wessexu, který přeplul La Manche a vylodil se v Normandii, kde byl hned zajat vojskem protivníka Viléma Normandského. Vilém ho však osvobodil a vyslechl Haroldovo poselství. Harold se tam s ním zúčastnil 2 bitev a přísahal Vilémovi věrnost na relikvie (ostatky), a že ho uzná jako krále Anglie. Když se však Harold vrátil do Anglie, 5.1.1066 Eduard Vyznavač zemřel. Harold slib neslib ucítil příležitost a 6.1. 1066 se nechal korunovat Anglickým králem. Když se to Vilém Normandský dověděl, dal dohromady vojsko i s Burguny a vyčkával na příležitost. Mezitím se Harold, král Norský, rozhodl, že se o anglickou korunu bude také ucházet. Vylodil se v Severní Anglii, kde se utkal s Haroldem z Wessexu a prohrál. To byla příležitost, na kterou Vilém Norský čekal – Harold byl na Severu – a přeplul La Manche a začal zabírat jednotlivá území na Jihu Anglie. Harold se to dověděl a vydal se za něj. 14.10.1066 došlo k bitvě u Hastingsu, ve které Harold prohrál a anglickým králem se stal Vilém Normandský (Dobyvatel), korunován na Vánoce 1066. Anglii to prospělo, Vilém se zmocnil bohatství feudálů, vytvořil vojsko a Anglii dokázal řídit.]
Neví se ovšem, kde tato výšivka vznikla, jestli v Bayeux, kde je dnes vystavena, nebo v klášterech v Anglii pro katedrálu Notre Dame v Bayeux. Předpokládá se, že ji zadal vyšít biskup Odon v roce 1067 – nevlastní bratr Viléma Normandského - jako oslavu jeho vítězství. Dokončena byla asi v roce 1077 a 1079 byla vysvěcena. Sloužila i jako dokument té doby. Je tam vyšito 623 postav, ale pouze 2 ženy, 55 psů, 202koní, 41 lodí, 41stromů, 2000 latinských slov.
Z celkové délky je zachováno 68,38m – 70,34m a chybí asi 23-30m (lze to natáhnout – záleží na vlhkosti). Široká je 45,7 – 54cm (v jak kterých místech)
Materiál je lněné plátno, ušité z 8 dílů. Výšivka je vlnou – stonkový steh na linie (obrysy) a plochý steh na vnitřní plochy. Je tam 8 barevných odstínů – 3 modré, zářivá a temná zelená, červená, žlutá a šedá. Vyskytuje se na motivech dobrá fantazijní složka – Modrý kůň, postava se zelenými vlasy,...
Vyobrazení zbroje, zbraní, bitevních výjevů, v bordurách výjevy z Ezopových bajek a ornamenty, objevuje se tam i Heliova Kometa.
Bohužel byla několikrát neodborně restaurována, tudíž se někde objevuje i řetízkový steh.
Genesis z Girony – tapiserie Stvoření. Vznikla pravděpodobně kolem roku 1100. Je to výšivka vlnou na plátně řetízkovým stehem. centrální motiv – Výjev uprostřed zobrazuje Krista Pantokrata (vládce nebes). Ve velkém kruhu je umístěno stvoření světa a člověka. Tento kruh je vepsán do čtverce, jehož rohy vyplňují figury větrů dujících do loveckých rohů. V borduře je zobrazeno nalezení svatého kříže a kalendář. Výjevy jsou zde provázeny vysvětlujícími latinskými nápisy. Nachází se v katedrále pany Marie, vznik počátkem 12. století, velikost 4,7x3,65 m,
Opus anglicanum
11.-13. století v anglii, kdy byla dobyta Normany a začala bohatnout. Vyšívalo se barevným hedvábím kombinovaným zlatou a stříbrnou nití, např.: obličeje byly vyšívány spirálovitě, od středu tváře. Objevuje se časté umístění výjevů do čtyřlaločných medailonů, znázorňujících výjevy ze života Krista, Panny Marie nebo legendy o světcích. – figurální motivy, starozákonní náměty, materiál – hedvábí, zlato, stříbro na plátně. Používalo se velké množství stehů, kombinací, jemnost provedení a detailní zpracování.
Vyvážela se do celé Evropy. Zdobily převážně církevní textilie. Hlavně bordury (na okrajích).
Opus teutonicum
Oblast dnešního Německa (z Germánské mytologie) v 13. – 14. století zažívala největší rozkvět. Jedná se o výšivku počítanou – geometrickou většinou nepředkreslovanou. Vpichy byly dány počtem nití. Vyšívalo se bílou přízí na bílý podklad. Materiálem byl len, ze kterého bylo jak plátno, tak i vyšívací nit. Případně světlé hedvábí nebo vlna při vyšívání ústředního námětu, většinou figury. Osnovní nebo útkové nitě se stahovaly tak, že vznikaly otvory, někdy se i prostřihovaly a vytahovaly a vznikala tak mřížka. Využívala se ve zdobení církevních textilií, pokrývky na oltáře, čtecí pulty.
Díky putujícím kreslířům, kteří navrhovali a vytvářeli předlohy se vzory rozšiřovaly. Uplatnění našla i v oblasti Švýcarska a Skandinávie. vznikl v klášteře, Centrem Výroby: Německo, Skandinávie, bílé vyšívání, 12.-14. století
Tisky
Fragment tisku z hrobu sv. Césaria z Arles, sv. Césarius.byl duchovní biskup, v 6. století,pokřtěn v Arles, v jeho hrobě objeven fragment6,5x7,5 potištěné textilie, asi z pohřbu, asi import z Itálie. Jedná se o nejstarší potištěnou evropskou textilii. Dezén vznikl rezervážním tiskem – jsou na něm kruhy a terče. pohřební tkanina. Nachází se v Německém muzeu v Nürnbergu.
Tapeta ze Sittenu, také sionská tapiserie. Název odvozen od Švýcarského města Sitten (historický název Sion – sídlo Biskupa), Vytištěna asi na konci 14 století, import i Itálie, (Benátky, Janov) – odpovídají tomu motivy, délka 265 cm, šířka 106 cm, fragmenty chybí, Dvoubarevný tisk, černá a červená na bílém podkladu. Černá – lampová čerň – saze, výjevy. Červená – bordury mezi výjevy, rumělka. 17 typů forem,
3 pruhy – horní – dvorské výjevy, skupiny tanečníků,
prostřední – vojenské bojové scény (křižáci pronásledující Araby.
Spodní – příběh o Oidipovi, (věštba, odvezení dítěte, příběh z Théb, příběh se sfingou - otázka) – 6 scén – předání Oidipa sluhům, pověšení Oidipa na strom, podvání Oidipa Polybovi,ošetření patiček, potvrzení, že Polybos není Oidipův otec, Oidipus zabíjí svého otce.-
V současnosti je tapeta v Brazílii, fragmenty jsou v Zurychu a v Benu.
Únos Ganimeda – Ganimedes unesen orlem na horu Olymp. Orel byl Zeus. Tisk se datuje asi do 6. století n.l. Motiv je na bavlněné hrobové textilii. Uloženo v Berlíně.
Zdobení textilií výšivkou – historie v českých zemích
Výšivka v Čechách má bohatou tradici. Podle Kosmovy kroniky vyšívala již kněžna Libuše. V klášterních dílnách se vyšívalo již ve 12. století. Benediktinky při sv. Jiří na Pražském hradě vyšívaly již v polovině 12. století. Svědčí o tom list řádovým sestrám, ve kterém Papež Eugen III. velmi želí smrti biskupa Zdíka, jejich ochránce, a děkuje za krásná vyšívaná oltářní roucha, která mu biskup před svou smrtí poslal jako poděkování, za potvrzení práv a majetku kláštera benediktinek.
Na panských sídlech a zemských dvorech vznikaly tzv. gyncea=dílny, kde pracovaly převážně ženy nevolnice a turecké zajatkyně, byly tedy vázány, textil se zpracovával v podobné kvalitě jako v řemeslných dílnách (předení, tkaní, vyšívání). Vyšívaly se tkaniny pro normální světské nošení, ale i spodní prádlo pro šlechtu a panstvo. Vyrábělo se pod vedením paní domu (hradu).
V průběhu 13.-15. století se těšila velkému zájmu a byla srovnatelná se zlatnictvím. Zachovaly se oděvy i ložní prádlo. Také sakrální textilie. Výšivka je zobrazena i v iluminacích rukopisů.
Je doloženo, že vyšívala i Eliška Přemyslovna (+1330). Vyšívala si svatební šaty a několik liturgických rouch pro Svatovítský chrám.
Ve 13. a na počátku 14. století se objevuje specializovaná profese ve městech – vyrábělo se spíše pro vyšší šlechtu. Používaly se flitry, dracouny, drahé kameny, pažetky,... Nezbytnou podmínkou byla spolupráce s malíři a kreslíři. Předkreslovali výšivky a stínování stehů.
Ve Svatovítském pokladu z roku 1354 je dochováno 25 výšivek na textiliích všeho druhu. Dále 6 poll (z latiny) = vyšívané obrazy se starozákonními motivy.
V 15. století v období reformace a husitství výšivce není přáno. Husité mají odpor ke zdobnosti, drancují.
Ve městech se rozmohlo řemeslo krumpléřů (=vyšívačů) – měli dostatek zakázek, byli váženými bohatými občany. 1440 krumpléř Petr vyšil perleťový korunovační plášť Janu Pohrobkovi, který byl pak věnován do Svatovítského pokladu.
Zlatý věk zažívá výšivka u nás v době Lucemburské (Jan Lucemburský, Karel IV., Zikmund,...)
Nejstarší uchované výšivky pocházejí ze sakrálního prostředí. Jsou to pretexty, antependia (přikrývky na oltář), oděvní součásti (Abba=základní bohoslužebný oděv, vypadá jako noční košile. Spodní okraj zdoben lemem)
Výšivky:
- Fragment bílé lněné roušky z hrobu svaté Ludmily – jde o nejstarší dosud zachovanou výšivku z roku 926 (+/- 40let)
- Příkrov na tumbu (pokrývka na hrob) svatého Václava zhotovena ze žlutého hedvábí s aplikacemi purpurových terčů se zlatě vyšívanými kříži uprostřed a ve středu byla asi figura.
- Majestás domini (Kristus vládce) – liturgická plocha
- Střevíc, kontefikální, vyšívaný
V období renesance zobrazování květin, kytic
1594 – vyšívači všech pražských měst připojeni do malířského cechu. Řemeslo to bylo náročné, učilo se 5 let, poté proběhla učňovská zkouška - vyšít asumpty Panny Marie s plamínky za 3 měsíce. Mělo to přesné parametry.
Doloženo je, že se výšivce dařilo i na dvoře Rudolfa II. (velký sběratel). Působil tam i holandský vyšívač Filip Van Den Bosche – holandský královský vyšívač, dobrý kreslíř a malíř. Nová námětová škála ve výšivce - Holandská malby květin.
Vznikaly aktivní vyšívačské dílny v klášterech (v Doksanech, v Chotěšově), vyšívající pro katolické náboženství (ornáty, interiérové textilie,...) Vyšívaly tam nejen řeholnice, ale i laické vyšívačky. Naučily se tam různé způsoby vyšívání, které pak uplatňovaly i ve světském prostředí.
18. století v Praze působili dva významní vyšívači – Jan Václav Grus a Jan Dominik Geroti.
Městští vyšívači nezůstávali dlouho na jednom místě, přemisťovali se do klášterů, vyšívačských dílen, začínají se orientovat na ornament z biblických figurálních motivů.
18. století – v období Baroka – převažuje zdobnost, pestrost, bohatost. Voleno přírodních materiálů – hedvábná příze, pestrobarevné buliony, perly a další zdobné materiály.
Malba jehlou – někdy velmi dlouhé, pomocně zachycované stehy. Výšivka byla plastická, reliéfní. Přidávaly se k ní drahokamy, polodrahokamy,...
Židovské výšivky zdobí od konce 16. do 20. století různé oděvy a čepce. Vyznačují se ornamentální bohatostí. Vyskytují se zde různé druhy poznamentárií (vyšívané stuhy, prýmky...přidané k výšivce). Výšivka je bohatší, košatější, objevují s i kovové krajky ze zlata, mědi a bronzu. Aplikují se v synagogách na oponách, pláštících na tóru, draperiích,... Židovští řemeslníci se ani nemohli stát členy cechů, ale byli velmi zruční.
Koncem 18. a začátkem 19. století začíná manufakturní výroba, počátek výroby strojů (průmyslová revoluce).
Po 2.sv.v. se výšivka už nerozvíjí, pouze strojová. Družstva: Záštita (Chrast u Chrudimi, Lipta u Vsetína, Záruba u Prahy – výšivka, krajka, tisk). Autoři, kteří spolupracovali s těmito organizacemi: Eva Fialová (žákyně Emilie Paličkové), Zuba Krejčí, Hana Králová, Ludmila Kaprasová, Vlasta Wasserbauerová,...
Zdobení textilií výšivkou – historie od starověku po současnost
Výšivka = textilie, popřípadě jiný poddajný materiál (kůže), ozdobená stehy. Prostřednictvím pestré škály vyšívacích materiálů – vlna, hedvábí, bavlna, len, stříbrná nebo zlatá nit, leonská příze, bulion, dracoun (kovový drátek omotaný přízí). Výšivka může být doplněna drahými kameny, perlami, ozdobami na emailu, skleněnými korálky, flitry, pažetky, staniolem,...
Řekové a Římané ji spojovali s Minervou – bohyní řemesel. Peruánci s Mama Elbou – manželkou 1. inka Mango Capaca [kapaka]. 1. žena, která vyšívala v Číně byla manželka císaře Javva.
Stehy (150 různých typů, některé odvozené, u nás několik set)
Základní skupiny stehů
Ploché stehy = rovné stehy vytvářené v různých délkách, směrech a vzdálenostech.
Křížené stehy=sestaveny ze dvou nebo více stehů, z nichž jeden kříží druhý a to v mnoha různých variantách. (Křížkový, vrkůčkový, krokvička)
Smykovací stehy=Vyšívací příze tvoří na líci tkaniny smyčku upevněnou stehem. (Smykovací steh, řetízkový steh, zadrhávaný řetízek.)
Uzlíčkové stehy=pracují s kroucením nebo uzlováním vyšívací příze na líci tkaniny a dosahuje se jimi tak rozmanitých efektů a struktur. (Francouzský uzlík, bulionový uzlík, korálkový uzlík, krejčovský uzlík.)
Skupiny rozvinutých stehů
Složené stehy
Kladené nitě – kladení nití k sobě uchycované obnitkovacími stehy
Šitá krajka
Prolamování
Vrapování – skládání textilie na plošky – zpevňující a zároveň ozdobná funkce
Pomůcky: Vyšívací rámy, vyšívací jehly, někdy speciálně tvarované, nůžky, vzorníky.
Šitá krajka
Pomocí základních stehů, nepoužívá se podkladový materiál, nebo až později a je také ručně šitý (tyl).
Počátky sahají do Itálie v 16. století. Nejspíš převzata z antické kultury. Španělé od Maurů (=arabské etniko). Vyšívaly se oděvní součásti, byly reliéfní, až několik mm.
V 18. století iniciativu převzala Francie (na hedvábí, na tylu, lehká výšivka).
1829 Josua Heilmann vynalezl stroj na tyl, což umožnilo expanzi krajky.
Gobelínová výšivka
Výšivka na počítané nitě, geometrická výšivka, neboli berlínské práce. V Německu v 19. století nejpevnější a nejodolnější. Vyšívalo se na lnu nebo konopí kovovými, leonskými nebo bulionovými nitěmi, křížkovým stehem. Zhotovovali se hutné silné závěsy např.: v kostele – izolovali chlad a vzduch, pokrývky, části lehátek.
Římané – opus pulminarium (=podušková výšivka) gobelínovou výšivkou opatřovali podušky
Opus florentinum (=florentská výšivka) 15. století ve Florencii – Bargello =Florentská práce – vysoce dekorativní klikatky a plaménkové vzory.
16.století – největší rozkvět gobelínové výšivky. Turecké gobelíny přicházejí do Evropy – pokus o napodobení gobelínovou výšivkou.
Opus anglicanum
11.-13. století v anglii, kdy byla dobyta Normany a začala bohatnout. Vyšívalo se barevným hedvábím kombinovaným zlatou a stříbrnou nití, např.: obličeje byly vyšívány spirálovitě, od středu tváře. Objevuje se časté umístění výjevů do čtyřlaločných medailonů, znázorňujících výjevy ze života Krista, Panny Marie nebo legendy o světcích.
Používalo se velké množství stehů, kombinací, jemnost provedení a detailní zpracování.
Vyvážela se do celé Evropy. Zdobily převážně církevní textilie. Hlavně bordury (na okrajích).
Opus teutonicum
Oblast dnešního Německa (z Germánské mytologie) v 13. – 14. století zažívala největší rozkvět. Jedná se o výšivku počítanou – geometrickou většinou nepředkreslovanou. Vpichy byly dány počtem nití. Vyšívalo se bílou přízí na bílý podklad. Materiálem byl len, ze kterého bylo jak plátno, tak i vyšívací nit. Případně světlé hedvábí nebo vlna při vyšívání ústředního námětu, většinou figury. Osnovní nebo útkové nitě se stahovaly tak, že vznikaly otvory, někdy se i prostřihovaly a vytahovaly a vznikala tak mřížka. Využívala se ve zdobení církevních textilií, pokrývky na oltáře, čtecí pulty.
Díky putujícím kreslířům, kteří navrhovali a vytvářeli předlohy se vzory rozšiřovaly. Uplatnění našla i v oblasti Švýcarska a Skandinávie.
Historie
Vznikla funkčním sešíváním oděvních součástí, potřebou zpevnit a začistit oděvní části (rukávy, lemy, tam, kde látka nejvíce trpí)
Prudký rozvoj výšivky – Čína, Indie, Japonsko – symbolika – příslušnost k nějaké kastě, společenské vrstvě, měly přivodit dlouhý život. (motýl = manželské štěstí, růžový netopýr nebo husa = štěstí, pták jeřáb = dlouhý život, papoušek = varování před manželskou nevěrou broskev a svlačec = svatební, granátové jablko = plodnost, víra v pokračování rodu, lotos = čistota.) Dále existovaly motivy pouze pro císaře (Phoenix = pouze pro císařovnu štěstí, Drak Lung = pro císaře, žlutá barva).
Manův zákoník v Číně – přísná pravidla pro použití a vzhled výšivek – typy, kasty, oblasti.
Staroperuánská kultura byla dost izolovaná od ostatních kulturních center, proto se neměla čím inspirovat. Objevují se zde spíš uzlíčkové stehy, které připomínají pletení. Pestrá barevnost, používali přírodní barviva.
Nejmonumentálnější výšivkou středověku je Výšivka z Bayeux (Tapisérie z Bayeux, tapisérie královny Matyldy) Popisuje příběh dobytí Anglie Vilémem Normandským (Dobyvatelem). Zejména bitvu u Hastingsu.
Neví se ovšem, kde tato výšivka vznikla, jestli v Bayeux, kde je dnes vystavena, nebo v klášterech v Anglii pro katedrálu Notre Dame v Bayeux. Předpokládá se, že ji zadal vyšít biskup Odon v roce 1067 – nevlastní bratr Viléma Normandského - jako oslavu jeho vítězství. Dokončena byla asi v roce 1077 a 1079 byla vysvěcena. Sloužila i jako dokument té doby. Je tam vyšito 623 postav, ale pouze 2 ženy, 55 psů, 202koní, 41 lodí, 41stromů, 2000 latinských slov.
Z celkové délky je zachováno 68,38m – 70,34m a chybí asi 23-30m (lze to natáhnout – záleží na vlhkosti). Široká je 45,7 – 54cm (v jak kterých místech)
Materiál je lněné plátno, ušité z 8 dílů. Výšivka je vlnou – stonkový steh na linie (obrysy) a plochý steh na vnitřní plochy. Je tam 8 barevných odstínů – 3 modré, zářivá a temná zelená, červená, žlutá a šedá. Vyskytuje se na motivech dobrá fantazijní složka – Modrý kůň, postava se zelenými vlasy,...
Vyobrazení zbroje, zbraní, bitevních výjevů, v bordurách výjevy z Ezopových bajek a ornamenty, objevuje se tam i Heliova Kometa.
Bohužel byla několikrát neodborně restaurována, tudíž se někde objevuje i řetízkový steh.
Genesis z Girony – tapiserie Stvoření. Vznikla pravděpodobně kolem roku 1100. Je to výšivka vlnou na plátně řetízkovým stehem. Výjev uprostřed zobrazuje Krista Pantokrata (vládce nebes). Ve velkém kruhu je umístěno stvoření světa a člověka. Tento kruh je vepsán do čtverce, jehož rohy vyplňují figury větrů dujících do loveckých rohů. V borduře je zobrazeno nalezení svatého kříže a kalendář. Výjevy jsou zde provázeny vysvětlujícími latinskými nápisy.
Středověká výšivka je v období 12.-15. století plnohodnotná záležitost, stejnohodnotná s deskovou malbou a iluminacemi. Vyšívači byli nazýváni acupictures (=malíři jehlou) a v prípadě plastické ( až několik mm vysoké) výšivky acusculptures (=sochaři jehlou).
Výšivka se uplatňuje na liturgických oděvech. Na rozdíl od oděvů vydržela, přetrvávala staletí. Když se oděv, na kterém byla výšivka rozpadl, odpárala se a přešila na nový = pretexta – většinou na prsou odpáraná a přešitá. Někdy i více kusů složených. 15. století dostává výšivka ve světě neskutečnou pestrost (- na rozdíl od nás – husité byli proti marnivosti, přepychu, zdobení,... i když ve světských kruzích to bylo jinak.) Typický vyšívaný sakrální textil – soubor vyšívaných parament(=liturgické oděvy), vzniká řád zlatého rouna.
1425 – 1470 vzniká z iniciativy Filipa dobrého, burgunského vévody soubor několika desítek parament.
Vyšívači aktivně spolupracovali s malíři a kreslíři. Objevuje se i stínování postav. Malíři doporučovali odstíny.
Itálie – Antonio Palaillo [Palajlo], Boticeli, il Saseta, Rafaelino del Vaga, Francesco Squarcione [Skvarčione], učitel Manteina, do svých 29 let byl vyšívačem, jeho předlohy byly kvalitní a pochopitelné.
Většina výšivek ve 13. -15. století zaniká, jestli je něco zachováno, pak jsou to pretexty. Výšivky jsou většinou anonymní. Významným autorem byl Antonio Palaillo nebo Francesco Squarcione. Při restaurování výšivek se objevily jeho podpisy.
Výšivka v renesanci
K námětům ze starého zákona přibývá vyobrazení architektury a přírody, setkáváme se i s perspektivou. Stává se plnohodnotným uměním. Je podporována i významnými rody (Medicejové v Itálii, Burguni ve Francii). Ve Španělsku se přidávají flitry a drahé kameny, vyšívá se dracouny. Vzniká tam černé vyšívání – na bílý len se vyšívalo černým hedvábím. Úponky s komplikovaně vyplňovanými listy doplněné zlatem a flitry.
Střední Evropa – 16. století v Německu – techniky, kde se používalo podkladových materiálů, kolem kterých se vyšívalo přes stehy, výšivka pak byla reliéfní.
Všeobecně se v polovině 16. století objevují vzorníky – Vavarošův vzorník 1532, Simbacherův vzorník 1597-1601 v Norimberku.
Vzorníky mají dvojí podobu: rozšiřovány tiskem a soubory (=sady vyšívaných šátků)
Na přelomu 16. a 17. století se výšivka vrací k roli zdobné – závěsy, čalounění – dostává i užitkový charakter a podobu.
V 18. století se výšivka uplatňuje i na světských oděvních součástech. U žen sukně, manžety, živůtky a lemy výstřihů. U mužů vesty, zejména brokátové byly úplně pokryty výšivkou. Klopy, manžety, kapsy kabátů, lemy,...
Bílá výšivka (bílá, vybělená bavlna na bílé) Někdy opatřena ažurami nebo prolamováním.
19. století – výroba předtištěných vzorů. Vyšívaly se podle nich povlaky na polštáře. Vznikaly obchody s návody jaký styl a barevnost.
1829 – Alsasan Josua Heilmann (žid) vynalezl vyšívací stroj. – Zmechanizování výšivky dalo popud vydání časopisů o vyšívání. Uplatnění také černé výšivky s černými korálky – smuteční charakter. Módou 19. století se staly vyšívané obrazy. Byla to oblíbená činnost paniček.
20. století – výšivka zajímá etnografy, národopisce, ale i módní tvůrce. Inspirují se nejen domácím vyšíváním, ale i výšivkami mimoevropských národů. Např.: Afričtí Masajové, Severoameričtí indiáni Navajové, Severní Afrika, Mexiko, Skandinávie,...
