"Děkuju" by se asi měla jmenovat jedna sekce mých výrobků.

K jejich vytvoření mě totiž vedl obdiv, vděk a radost z toho, že svět je přecijen v pořádku a lidé jsou v jádru dobří. Vždycky se trochu bojím, ale pak jen zírám, jakou míru solidarity, laskavosti a vzájemné podpory jsme schopni ukázat.

Loni to byla kresbička o ženské sounáležitosti, letos je to kresba jako poděkování všem, kteří sedli ke strojům.

Počátkem března 2020 se ukázalo, že by asi nebylo úplně od věci nosit kvůli šíření koronaviru ústní roušky.

Zezačátku to vypadalo divně. Pak proběhlo nějaké video, pak druhé. Pak nějaký průzkum. Pak je mělo pár lidí na ulici. A pak... pak všichni majitelé a majitelky strojů sedli a prostě začali šít roušky. Sdílely se střihy, řešily návody a detaily, nosily se ze sklepů a regálů všchny možný látky. Ty látky, které se doma schovávaly na všechny ty quiltované dečky, kapsáře, povlaky, pytlíčky, šatičky, peřinky a další krásný věci, na které ale nikdy nebyl čas a nedostaly prioritu. Tak teď padly na roušky.

Sama jsem sousedce donesla látky po dětech a dostala pro celou rodinu roušky. Další mi dodala jiná kamarádka, vyrobila z toho, co měla. Další sousedka roznesla na kliky od bytů každému dvě roušky na střídání. Další sousedi rozdali sousedům nepoužité košile na rozpárání jako zdroj dalších bavlněných látek, pak zase zbytky posbírali a darovali městské části.

Během pár dnů měli roušku všichni. Všichni. Prostě všichni.

Stroje jely nonstop, doma šitou roušku dostali zaměstnanci nemocnic, policie, hasiči, pošťáci, popeláři, v doma šité vkusné roušce vystupoval ministr zdravotnictví v televizi. Poslali jsme do světa několik videí o tom, jak roušku ušít, proč ji nosit a srazili koronavirovou exponenciálu v placatou (dá-li Bůh) lineární přímku.

Myslím, že české roušky budou jednou heslo na Wikipedii, protože to svět neviděl.

Já šít moc neumím, takže svoje obrovské díky a touhu se zapojit vyjadřuju kresbou.

Díky.

Evka

P.S. Tisky tohohle obrázku ve dvou verzích jsou k dispozici všem, kteří chtějí poděkovat té jejich "rouškové víle", anebo si jen pořídit památku na tuhle zvláštní dobu, kdy byla republika zase na nohou a lidé si pomohli navzájem. Jedna verze je zlatá s poctivou svatozáří z roušek, druhá je trikolorová, pestřejší.