Den jako vymalovaný. Dopoledne jsme se sbalily a vyrazily na zahradu. Agátka si nechtěla nai zdřímnout, asi měla tucha, že se někam půjde a měla strach, abychom náhodou nešly s Klárkou bez ní. Než se tři ženské vypraví trvá to přibližně hodinu, bo věčně jednu nebo druhou naháním, ať se jde oblíkat nebo česat. Já jsem pak úplně uřícená a zralá tak na to se převléct.

Klárka osedlala kolo a díky tomu jsem mohla jít svižněji. Ale je to fajn jít si jen tak polehku. Nicméně, měla jsem před očima "obrázek", jak budem stejnou trasu chodit třeba za půl roku. Jak budeme navlečené (já v softshellovém kabátku, který si chystám šít) a zmrzlé zároveň. Ale ono - i když je sníh, ale svítí sluníčko, tak venku není vůbec špatně :)

Foto č. 1: Pravé poledne - napouštéme bazének. Má teda průměr cca 170 cm, takže bych se vešla i já, ale nemám odvahu, bo nemám plavky.. a sousedi mají oči všude :)

Foto č. 2: Zbytky ze včerejší poutě - duhová cukrová vata. Teda, je to tak příšerně sladké až nedobré, že to člověk musí jíst furt!

Foto č. 3: Agi neustále něco montuje. Když to není kačena, je to kolo, tříkolka nebo kočár. Případně chodí jak starosta se svinovacím metrem-pětimetrem v ruce :)

Foto č. 4: Je čas jít domů. Balónky se suší a jsou nachysány na zítřejší koupání. Tak snad vyjde počasí. Meteostanice hlásí déšť.

Jedna úsměvná.. :)
*M*