.... Lottkou.

Pro Vaši představu uvádíme, jak u nás vypadá takový běžný tvořivý den s naší malou, okouzlující diktátorkou Lottkou…

Dnes jsme se rozhodli vymyslet nějaké nové motivy.

Je 8.00. ráno a my se už poněkolikáté marně snažíme vytáhnout Lottku z postele. Nemožný úkol. Před pokojíkem si stříháme, kdo z nás půjde znovu do jámy lvové. Ufff, jdu na to. Zpod pruhované peřiny vykukuje rozčepýřená hlava. Vstáváme Lotty, snažím se opět naprosto marně – Lottka je mrzutá, protože jí v noci sklouzla na zem peřina a mrzly jí nohy…. Tak takhle to teď bude zase pořád až do jara…..

Vzdávám to a vracím se do kuchyně. Předsíní se line příjemná vůně, začmuchám…. než stačím rozpoznat co je to za dobrotu, prosviští kolem Lottka v noční košilce, tak, tak že mě neporazí. Vejdu do kuchyně – výýýborně, když nic jiného tak krupicová kaše s čokoládou zabere vždycky, ještě že máme pořád jen samé skvělé nápady ;o) při pohledu na spokojeně baštící Lottku si všichni vyměníme spiklenecké pohledy.

Po snídani je dokonce ochotná jít se sama umýt a nechat si učesat dva culíky. Menší zádrhel nastane při oblékání, Lottka dlouho čučí z okna a důležitě přemýšlí jak se obléct do „tak ušmudlaného dne“ jak trefně poznamená. Nakonec to máme všechno úspěšně za sebou v relativně slušném čase (na nás) a Lottka se jde posadit na svůj puntíkatý sedací polštář, který má strčený pod oknem.

Nyní nastává další fáze příprav před samotným tvořením, skoro rituálně si připravujeme barevné pastelky, kreslící papíry, nůžky, jablečný mošt, barevné sklenky na ten mošt, sušenky (preferujeme Esíčka ;o)), červený talířek s bílými puntíky na ty sušenky, nepostradatelné lentilky  a Lotčina plyšového medvěda Jonáše. Jakmile je všechno na místě a my se usadíme, přichází čas zapnout hudbu abychom si vytvořili tu správňáckou atmosféru – od léta ulítáváme na Kryštofech ;o) a začít tvořit (teď máme všechno potřebné kolem sebe a nemusíme se zbytečně ničím zdržovat – ano, někdy si říkáme že máme lehké sklony k autismu :o))

Samotné tvoření není žádná velká zábava, respektive když má člověk jasný nápad a už ho jen realizuje, tak je to v klidu a je to věc poměrně příjemná, když však múza nepřichází, povalujeme se různě po místnosti, cpeme se těmi sušenkami a okusujeme s očima v sloup pastelky, taky co chvíli někdo zhluboka vzdychne a někdy se dokonce i hádáme (ale jen tak na oko samozřejmě). V takových chvílích, nebývá jich naštěstí mnoho, necháme tvoření tvořením a běžíme ven. Hrát si a blbnout. Nabírat inspiraci. A ono to funguje! Už jste se někdy prostě jen pořádně rozhlédli kolem?

Třeba takhle na podzim….

Zastavili jste se a nasáli vůni podzimní hlíny? Zaposlouchali se do ševelení listí? Pozorovali veverku hopsající z větve na větev a posledního čmeláka zmateně poletujícího sem tam zahradou? Všimli jste si jak jsou mraky hrozně nízko, jaká mají nacpaná břicha a jak dokáže být podzimní větřík škodolibě vlezlý? Uvědomili jste si že každá z barevných Jiřinek které se opírají hlavičkami o plaňky plotu, je z blízka malé umělecké dílko? Vnímáte tu jedinečnost kolem sebe…………

Utíkáme zpátky domů, Lottka odhazuje nedočkavě svůj jahodově červený kabátek málem už přede dveřmi a běží pro pastelky, vrháme se všichni na dřevěnou podlahu a vymýšlíme, překřikujeme se, smějeme, čmáráme si vzájemně do papírů, , krademe si pastelky, lechtáme se a házíme po sobě polštáře, mluvíme jeden přes druhého, máme toho na srdci tolik, že to snad nikdy ani nestihneme všechno zrealizovat…. :o)

Tak takové to je…. :o)

PS:

ANO, je opravdu velmi těžké Lottce vymluvit, že byste určitě chtěly nosit v náušnicích obrázek medvěda Jonáše….

ANO, opravdu fungujeme především na základě dostatečného přísunu sladkostí, zejména pak čokolád jakéhokoliv druhu (jakmile se nám do krve vyplaví endorfin, jsme tvořivější než da Vinci)

ANO, musíme hóóódně sportovat, aby ta čokoláda nebyla na nás znát :o) (naštěstí sport milujeme a jsme v něm opravdu dobří ;o))

ANO, zbožňujeme hraní si, blbnutí, pískání na prsty, nástupiště 9 a ¾, maminčin štrúdl, filmy s  Audrey Tautou, lampiony štěstí a průvodce v zámcích, kteří mají drobnou vadu řeči

ANO, Lottka umí být taky paličatá, mrzutá, protivná a vzteklá a to když se po ní někdo opičí!

NE, pěknější a šťavnatější barvy v barvených náušničkách opravdu nikde jinde nenajdete ;o) (i když  nám je už někteří prodejci více či méně nápadně „kradou“ – tímto je zdravíme :o) Za tím si Lottka 100% stojí :o)

ANO, Lottka je opravdu kouzelná a jedinečná a roztomilá, nikdy by jsme ji nikomu nedali a není možné ji nemilovat :o)

Vaše banda