Krásnou sobotu všem, možná jen krásný den všem podle toho kdy tenhle článek budete číst <3

Ráda bych vám představila Deník nerozhodného umělce, jako malý projekt předat mé myšlenky. Vždycky jsem milovala psaní článků a příběhů a už to v rámci nějakých přestávek dělám několik let. Začínala jsem tenkrát, když ještě byl blog.cz. 

O čem tohle celé bude ? Asi o mém životě a o tom, proč jsem začala digitálně kreslit. Co k tomu vedlo a v čem mi to pomáhá. Ráda bych do toho zahrnula život jako takový a tak čekejte umělce na výletech, umělce jako rodiče, který si ne vždycky ví rady a prostě jen umělce, co se za tímto slovem možná jenom schovává, protože je nerozhodný a neví co dělat ve svém životě a díky umění, se tak nějak dokáže vypořádat s životními problémy. Ano, to jsem celá já. 

Možná je za tímhle celým uměním někdo zlomený co se snaží dostat z nějakych pochyb a doufá, že ho umění udělá šťastným a vlastně mu i pomůže. Cítím, že o tomhle umění je. 

O radosti ze života o tom předat co cítíme, prožíváme a tak nějak s ním umět cokoliv říct. Ale umění taky bývá temnější, ne vždycky se nám něco daří, někdo odejde z našeho života, řesíme existencionální krize a tak nějak i tohle najdete v mém umění. Myslím, že pokud sledujete umělce, nebo kohokoliv kdo tvoří, je poznat jaké období ve svém životě prožívá. Teda takhle je to poznat minimálně u těch, co nebudují značku, neschovávájí se a nechávají se vést emocemi, řekněme třeba i intuicí. A někdo se s tím nemusí vyrovnávat skrze umění, ale já to třeba takhle mám. 

Digitálně kreslit, ilustrovat jsem začala po vyhoření ze sítí svého prvního podnikání a samozřejmě i mateřství a nenaplnění nějaké své vnitřní touhy, nebo pocitu se kterým věřím bojujeme občas všichni. 

A tak jsem začala, kreslit a myslela si jak se tím jednou užívím. No opak je zatím pravdou, ale nakonec jsem zjistila jak skvělá terapie kreslení je. 

A tak vzniklo moje první hluboké dílo, které mi pomohlo smířit se s babiččiným odchodem. A tak nějak jsem začala pociťovat napojení na ilustrace, u kteroukoliv mé práce. Protože už to nebylo jen o tom prodat ilustraci, ale ukázat emoci, předat podporu a radost nebo pochopení. 

A tak začala moje cesta hledání v ilustrátorském odvětví. Ilustrovat knižní obálky? Pomáhat skrze umění zvířatům a nebo dokonce domácí mazlíčky ilustrovat. Ale mám jeden problém, nemám ráda škatulky, nezvládám tvořit brand, nesnáším se schovávat za falešným úsměvem, jak je všechno růžové a ono není. A tak se snažím najít nějaký balanc, tak abych skrze umění mohla předávat pocity, podporu, jemnost i lásku. 

Možná teď nic z toho nedává smysl a já jen píšu to co potřebuju říct. Ráda bych ukázala o čem umění je. To co s námi naše umělecká díla prožívají, co mají předat a jakou mají hloubku. 

A tak tě tady vítám. A doufám, že příště to bude trošku veselejší. A ono bude. Děkuju, že tu jste. 

Máš nějaký hluboký vztah k umění, nebo nějakému dílu? Budu ráda za vaše sdílení <3 Dani