Dnes vkládám úvodní část deníku a další díly tohoto seriálu budu zveřejňovat postupně a vždy na ně upozorním v "novinkách" v mém profilu.
Nejprve bych chtěla poznamenat, že tento deník jsem napsala před pár lety vlastnoručně já, a nikoliv moje huňátka......přesto doufám, že i dnes Vás pobaví:))

Začínáme:))

Kintaró (japonsky Zlatý chlapec)	Modelka, nebo také Mamina.	Jano Drápalík - Honza

Tak jenom – abychom si ujasnili vztahy: Modelka, říkají mi také Mamina, to jsem já.
Jsem zasloužilá matka spousty koťátek, ale ta žijí jinde a s jinými rodinami.
Než jsem si pronajala své lidi, žila jsem v jedné vesnici u lesa a řeky, lovila myšky
a malé rybky.
Pak jsem si řekla, že by to chtělo změnu a otočila jsem si kolem prstu své lidi.
Nejprve to špatně pochopili a místo mě si vzali mého syna Honzu. 
Nezlobila jsem se na ně. Jsou to jenom lidi. Navíc tímto způsobem pomohli Honzovi prožít celkem hezký rok života.
Byl, chudák, hodně nemocný a tady na vesnici by dlouho nepožil.
Když se pak ale za rok vrátili zpátky, snažila jsem se naznačit jim důrazněji, že mě už život na vesnici mezi domy nebaví,
ať s tím něco dělají. Konečně to pochopili správně a vzali mě s sebou domů, do třípokojového bytu s balkonem. 
Se mnou přibrali také mého mladšího syna, kterého pojmenovali Kintaró. Nevím proč. Stejně mu říkají Kiny. Lidé jsou v tomto zvláštní. Mně také nejdřív dali jméno Modelka, že jsem tak krásná a štíhlá. No, a teď na mě nezavolají jinak, než Mamino. Nejprve se mě to dotklo, ale pak jsem jim to odsouhlasila. Vždyť užívat si výsady matek taky není k zahození. 
Tolik k našemu seznámení.
Aha. Ještě taková drobnost. Mí lidé se jmenují Lenka a Mirek a jejich děti Terezka a Vítek.
Všichni celkem ujdou a co ještě neumí, to je naučím.