... na hodně let bylo šití můj největší koníček. Šila jsem si téměř všechno a vše se dalo nosit. V době, kdy hezké oblečení bylo k mání pouze v Tuzexu, jsem chodila oblékaná podle Burdy. To bylo něco. Měla jsem na sebe, na co jsem si vzpomněla, protože jsem to uměla ušít.

Místo na textilní škole, což byl můj sen, jsem se ve svých čtrnácti letech ocitla na ekonomce. Bože, zachraň mě...! Už si vůbec nepamatuji, co jsme ve škole probírali, asi to zvlášť zajímavé nebylo... Ale co vím zcela přesně, že jsem celé ty roky šila a šila. To byla moje záchrana. Tak jsem byla v souladu sama se sebou.
80. léta byla pro mě ve znamení šití. Je pravda, že móda v tohoto období byla asi to nejšílenější, co kdy bylo vymyšleno. No představte si, vycpávky na ramena, a to co největší (pak jsme chodili jako kulturisti a to bez fitka), nebo kalhoty mrkváče. Nebo, co takhle debilky (pro mladší ročníky pro vysvětlení - debilka byla pletená čapka s anténkou), také jsem jich pár upletla. A mohla bych pokračovat dál. No není to šílené? Na druhou stranu na to velmi ráda vzpomínám.

Když mi trochu odrostly děti, začala jsem tak nějak na sebe a svůj krásný koníček zapomínat. Najednou jsem měla pocit, že tohle umí každý, že zas tak dobrá nejsem a hlavně na šití už není tolik času. Až jsem přestala šít.

No, občas jsem měla světlejší období, takže zhruba před 14 lety jsem ušila tyto nadčasové šaty, a nosím je dodnes. Občas si je půjčí i moje dcera. No podívejte se.

Střih jsem vytáhla z Burdy z roku 1992, myslím, že to bylo jaro. Tenkrát jsem si ušila šaty z jemně květované látky. Byly skvělé, nosila jsem je asi tři roky a pak šly pryč. Látka hodně vybledla a už se mi tak nelíbily. Za pár let jsem si na ně vzpomněla a znovu zatoužila po těch pohodlných a úžasných šatech. Opět jsem zalovila v Burdách a znovuobjevila ten dokonalý střih. Tyto šaty jsou ušité v roce 2000. Nosím je každé léto. Tedy s malou výjimkou. Dvě sezóny jsem vynechala. U výstřihu, který je stažen gumou, se stala drobná nehoda. Guma se vytáhla a milé šaty jsem hezky založila do skříně. Asi ještě nevíte, že miluji šití, ale nemám ráda opravy. Takže ty dva roky trvalo, než jsem zase šaty opět zatoužila vzít na sebe. Tato drobná oprava se bohatě vyplatila.

Další můj počin v šití, v době, kdy jsem nešila byla taška. Měla jsem velmi silný motiv si ušít tašku na herduli. Začala jsem totiž paličkovat. Takže jednoduše, bez střihu jsem spíchla tašku. Jen jí chyběla krajková ozdoba. Tu jsem pak upaličkovala a na výsledek se můžete podívat.