"Haf, dovolte, abych se představila já jsem D...."

"Frrrr, ale notak, to musíš pořád tolik mlet Deniso? Ehm, ahoj já jsem Daxíček"

"Haf haf haf! Kdy příjde naše panička, já mám chuť na tyčinku"

"Denis, já nevím, kdy panička příjde, ale pamsek bych si taky dal, ale teď jsme tu ale od něčeho jiného "

"Haf haf haf!"

"Omluvte prosím mou psí kamarádku, mluvit budu asi já...."

"Haf tak to tedy ne, budeme mluvit spolu. Haf já jsem Deniska"

"Frrrr  a já jsem Daxíček"

"Ale Daxino, to jsi už přeci říkal..."

"Tak vyprávěj Ty, Denis, já budu mezitím šmírovat z okna a schazovat květináče"

"Haf haf. Já jsem Deniska a to obludárium u okna je Daxi. Jsme dva psíci, co mají domov v jednom krásném domečku se zahradou v Suchovršicích. Abych štěkla něco o mě. Jsem malý i když poněkud vyžraný černý pes, a nikdo neví, co jsem vlastně za plemeno. Prý jsem pouliční směs. Narodila jsem se před skoro čtyřma rokama v Trutnovském útulku, od kud jsi mě vzala moje panička."

"Chtěla si říct NAŠE panička"

"Dobrá, tak naše panička. Dříve jsem bydlela úplně jinde, ale panička se semnou přestěhovala do jiného domova, asi proto, že můj bývalý páníček byl moc zlý. A tady jsem poznala Daxíčka, obrovského pesana, křížence Rotvailera se Stafordem. Nejdřív jsem se ho bála, ale po čase se z nás stali nerozluční kamarádi a spojenci. Máme se tu oba mooooc dobře. Panička nám vaří kuřecí maso, dává granulky, chodí s námi na procházky a dokonce můžeme i do postele. "

"Frrrr hele hele hele jede auto!" (Tříííísk květináč je na zemi)

"Daxi! Panička bude nadávat že si jí opět porazil kytku! To je ale tele, že? Víte, my jsme oba závisláci na našich pánech. Když nejsou doma, teskníme. Já štěkám a Daxi kňučí a schazuje z oken květináče když vyhlíží, kdy už naši páníčkové přijedou domů..."

"Frrrrr! To je jen Hanička. Maminka ještě nepřijela frrrrrr"

"Hanička Hanička Hanička ! Třeba má šmakost ! "

...... (Pár minut)

"Mňam, já Ti Daxi říkala že nám určitě dá tu dobrou tyčinku "

"Frrrrrr, mlask, no, Ty sežereš na co příjdeš ale naše maminka pořád nepřijela..."

"Ale ona se určitě vrátí, s taškama plnýma jídla, vždyť jela na nákup. Haf, a zpátky, k našemu představení. Možná jste tady už o nás dvou dříve četli, co jsme za dvojku. A je to pravda. My dva, se úžasně doplňujeme a odkoukáváme móresy od toho druhého. Daxi ten umí otevírat dveře, ale potřebuje mě k tomu, páč on jen skočí na kliku ale dveře otevřít čumákem umím jenom já. Takže když není nikdo doma, pootvíráme všecky dveře a že jich tady je. Já zase umím perfektně krást věci ze stolu. Daxi ten když něco potají krade, třeba kus karbanátku, tak strašně mlaská a schodí i talíř na zem "

"Tak možná že jsem přistižen, ale to mi nevadí, když se nacpu. A Ty Denis mlč, Ty sebereš na co příjdeš a pak je Ti akorát špatně a maminka nadává..."

"Haf, to je pravda, ale ta suchá houska co vypadla venku z popelnice byla taky dobrá "

"Frrrrr. Jen abych dodal. Jsme dva Suchovršický psíci, kteří vyvádějí jeden kousek za druhým. Jsme nerozluční přátelé a jeden bez druhého bychom už nedokázali žít. Je s náma legrace, ať už když si spolu hrajeme, nebo ať už vyvedeme nějakou lumpárnu. Já, i když naháním strach, jsem mírumilovný tvor, který se spíš sám bojí. Když je venku už tma, nejdu ani ven, jak se bojím. To mi musí panička venku rozsvítit, a pak možná vylezu před dům jen kam světlo dosáhne. Denis ta je zase venkovní typ, ta by byla pořád venku,a vůbec se nebojí. Jen neustále štěká.... "

"Haf haf haf! My se loučíme, moc náš potěšily vaše komentáře v minulých vyprávěních, a přístě se můžete zase na nás dva těšit, až zase vyvedeme nějaké lumpárny"

"Frrrrr táááááák ahoj zase příště. Váš Daxíček"

"Haf a moc se těšíme, až vás zase pobavíme. Vaše Denis"

(Pár minut....)

(Třísk! Další květináč rozbitý)

.......

"Haf Haf Haf Haf Haf ! Panička je doma hurá !!! Ehm...ukaž! co to máš v té tašce?....."

"Deniso nežer zase!".....

:-)