Občas na mě přijde ukrutná deprese. Většinou po tom, když se znovu přesvědčím o tom, jak zlí umí lidé být. A hodně lidí umí být hodně zlých.

 Z derpese mi pomáhají dvě věci. Tou první je, že si poslechnu svůj extra-mega-depresivní výběr songů od Marilyn Mansona (btw - na vzhled je to zrůda, ale mnohé jeho texty mají velkou hloubku a jsou ceněny jako hodnotná poezie). Bohužel tato metoda nejde používat v práci - sluchátka na uších holt každý vidí. Druhou metodou je psaní. Píšu poezii, která mi pomáhá dostat ze sebe negativní pocity a vypořádat se s černými myšlenkami. Třeba nejsou mé texty nijak umělecky na výši, pro mě hodnotu mají - pomáhají mi. A navíc je tato metoda použitelná i v práci. Když sedíte tiše jako myšky, zběsile ťukáte do klávsenice a na monitoru je vidět otevřený Word (a ne ICQ), každý si myslí, že usilovně pracujete

A abyste taky věděli, o čem mluvím, mám tady jednu ukázku. Možná časem přibudou další.

HON NA ČARODĚJNICE

Stál jsem tam před soudci
Nahý až na kost
Naděje na soucit
Marnost nad marnost

Až na kost vysvlečen
Na pranýř přivázán
Slzami nezmáčen
Jsem z ráje vykázán

Nešel jsem se stádem
V dozvucích Stvoření
Za to jsem dopaden
Došlo na placení

"Odejdi!" - trestali
Tak pryč z jejich řad
Až rány se zahojí
Zas budu se smát

Ve trávě nade mnou
Hadi se plazí
I vy jednou budete
Až na kost nazí