Ahoj, dobrý den. Jmenuji se Maruška Matásková a někteří z vás mne znají z fotek z diskuze ?spokojení zákazníci?, kam čas od času moje maminka vloží moji fotku v nějakém úžasném kousku, který mi tady na Fleru koupila. Rozhodla jsem se, že také přispěju svou troškou do mlýna a podělím se s vámi o svůj veliký zážitek, který mi maminka s tatínkem připravili na minulou sobotu.

Maminka s tatínkem mi totiž minulý týden slíbili výlet za mašinkami. Napjatě jsem očekávala, jaké bude v sobotu ráno počasí, ale hned jak jsem se probudila bylo jasné, že je vše v pořádku, protože mi svítilo sluníčko rovnou na polštářek. Hned jsem vstala a šla vzbudit maminku, která však vstávat nechtěla. Šla jsem zatím na nočníček a pak jsem hned běžela zkontrolovat maminku. Bylo to strašné, ona pořád spala!! To mi trochu vadilo a musela jsem tedy zvýšit hlas, aby mne poslechla. Nakonec maminka přece jen vstala, tatínka jsem ještě nechala spát a šly jsme se nasnídat. Pak jsem si nechala učesat culdu a pustila jsem si Krtka. Maminka něco kutila v kuchyni, ale mě to moc nezajímalo, protože zrovna mravenci tkali plátno Krtkovi na kalhoty, což je moje oblíbená scéna. A pak jsem zahlédla, že maminka už je oblečená v tričku a kalhotách na ven!!! Hned mi svitlo, že čas odchodu se blíží a utíkala jsem vzbudit tatínka, aby nezaspal.

Oblékla jsem se (maminka mi trochu pomáhala) a už jsem netrpělivě povzbuzovala tatínka k vyšší rychlosti, protože se neskutečně loudal. Konečně byli všichni nachystaní a mohli jsme vyrazit!! Samou nedočkavostí jsem začala skákat na kočárku, ale mamince se to z nějakého důvodu nelíbilo, i když mi to tak pěkně šlo a zakázala mi to. Tak jsem si sedla a jeli jsme. Na nádraží to máme docela daleko a museli jsme proto pospíchat, aby nám neujel vlak, což bych asi oplakala.

Přijeli jsme na nádraží a pán v rozhlase hlásil, že vláček má půl hodiny zpoždění. Maminka byla rozladěná, tatínek naštvaný, mě to bylo celkem jedno. Ale pak se zpoza rohu vyloupl Ríša, můj kamarád z patra pod námi!! Měla jsem velikou radost a hned jsme si šli s Ríšou povídat. Ríšův tatínek Ryszek - maminka s tatínkem mu tak říkají ? nevěděla jsem, co to znamená, dokud na mne tatínek nezačal mluvit polsky. Pak mi došlo, že to je jméno, ale v polštině:). Tak tedy Ryszek pracuje u dráhy a zařídil, že jsme jeli jenom my sami vagónkem a dokonce ani maminka s tatínkem nemuseli paní průvodčí dávat žádné penízky. Tatínek byl nadšený ze skutečnosti, že se nebude mačkat ve vlaku s desítkami dalších lidí a maminka byla ráda, že nemusíme čekat na peróně. A já jsem byla šťastná, že konečně pod delší době opět pojedu vlakem!! Jen, co jsme nastoupili, se vlak hned rozjel. Sedli jsme si s Ríšou vedle sebe a kopali nohama do sedačky a taky jsme se dívali, jak stromy za oknem jedou pryč, úplně pryč.

Po chvíli jsme dojeli do Lužné, kde jsme vystoupili. Hned na nádraží byl stánek s balónky a jeden duhový tam čekal přímo na mě. Říkal mi: Maruško, Maruško, kup si mě!! Hned jsem mamince řekla, že ho chci koupit, ale maminka říkala, že jej koupíme, až se budeme vracet. Bylo mi jasné, že nesmím povolit, protože mezitím by ho mohl koupit někdo jiný, a tak jsem nasadila svou nejsilnější zbraň: řev. Zabralo to a balónek byl můj:). Tento úspěch mě příjemně naladil a lehce rozechvělá jsem očekávala, co se bude dít dál.

Tatínek koupil vstupenky, ale to mne moc nezajímalo, protože mne okamžitě zaujal krásný skákací domeček hned za vchodem. Jen, co mne maminka vyndala z kočárku (použila jsem prověřenou fintu s čůráním:)), hnala jsem rovnou k němu!! Byl fakt super!!! Jak úžasně péroval!!! Ale nedovolili mi tam zůstat. Bohužel moje protesty tentokrát nezabraly. Ale já jsem věděla, že se tam ještě vrátím.

Maminka mne zavedla ke klaunovi, který nafukoval balónky a z nich pak vyráběl různá zvířátka. Na první pohled mne uchvátil, nemohla jsem z něj zpustit oči. A když jsem zjistila, že ta úžasná zvířátka rozdává dětem, hned jsem si šla také vybrat balónek. Stoupla jsem si před něj a čekala na správnou chvíli. Když dokončené zvířátko podal nějaké cizí holčičce, hned jsem mu podala svůj připravený balónek a důrazně mu řekla, že chci myšku. Vyrobil ji přesně takovou, jak jsem si ji představovala. Byla tak krásná? z ruky už jsem ji nepustila a večer jsem si ji vzala s sebou do postýlky. Tatínek řekl, že je čas na přesun, tak mě zase šoupli do kočárku a jeli jsme.

Jen jsme zabočili za roh, celá jsem ožila. Tam byl ale mumraj!!! Všude byly veliké mašinky, mezi nimi spousta lidí, dětí a kočárků, jedním slovem nádhera! Pak maminka objevila soutěžní stanoviště a začala jsem plnit soutěžní disciplíny.

Za každé splnění úkolu jsem dostala barevný papírek. Soutěže byly různé, všechny docela pěkné, ale nejvíc mne bavilo lovení rybiček z bazénku. Dostala jsem od paní rozhodčí tyčku s opravdickým rybářským háčkem, kterým jsem měla rybičku vylovit za otvor v ploutvi. Nějak se mi to nedařilo, tak jsem se rozhodla, že se nebudu zdržovat nějakými neobratnými pokusy. Háček jsem vzala do ruky, provlékla ho otvorem v ploutvi, rychle jsem zasekla, rybu vytáhla a bylo to:)! Všichni kolem se smáli a já měla radost, že mám další barevný papírek. Ty papírky byly asi moc důležité, protože maminka je pečlivě schovávala do kapsy.

Pak už bylo k polednímu a tatínek začal být nervózní, protože měl hlad. Konec konců, i já jsem měla hlad. Tatínek si stoupl do fronty na klobásky a mě slíbil párek v rohlíku. Fronta byla strašně moc dlouhá a mě se nechtělo ztrácet čas čekáním, když všude okolo nás bylo tolik zajímavých věcí. Takže jsme s maminkou šly na houpačky, zatímco tatínek čekal, až na něj dojde řada. Konečně!!! Tatínek přišel za námi a podal mi můj párek v rohlíku bezhořticák. Nevím, co to je bezhořticák a bylo mi to jedno, protože ať je to co chce, bylo to moc dobré:).

Po jídle jsme si šli vyměnit ty barevné papírky za ceny. Nevěděla jsem, co mám od toho čekat, ale nakonec to nebylo zas tak zlé: dostala jsem omalovánky, pastelky, pitíčko s brčkem a tatranku. Pitíčko jsem ihned zabrala a důrazně jsem mamince a tatínkovi řekla, že se chci projet vláčkem. Po areálu muzea jezdil takový pěkný vláček s malými sedačkami. Tatínek říkal, že je to úzkokolejka. Tomu moc nerozumím, ale líbilo se mi, jak pěkně drncal. Seděli jsme nahoře na lavici, já jsem upíjela své pitíčko a mávala všem, koho jsme míjeli. Sluníčko na mne svítilo, vítr mi čechral vlasy a bylo mi moc hezky, protože vedle mě seděla maminka a hned naproti tatínek.

Když jsme byli dosyta naježdění, šli jsme si prohlídnout ty veliké mašinky, které mne už od začátku lákaly svými barvami a také tím, jak byli veliké. Maminka se mou na ně lezla a pak mě zase tatínkovi podávala dolů. Moc se mi to líbilo, ale mamince asi moc ne. Pořád říkala, že ji bolí záda v kříži, ale bylo mi to moc podezřelé, protože žádné bebíčko ani křížek na zádech neměla, tak nevím.

Pak se tatínek podíval na mobil a řekl, že už musíme jít, aby nám neujel vlak domů. Byla jsem už poměrně unavená, tak mi ani nevadilo, když mě zase posadili do kočárku. Než jsme dojeli na nádraží v Lužné, což je asi půl kilometru, už jsem spala.

Probudila jsem se až v Rakovníku, když mě vyndavali i s kočárkem z vlaku. Hned jsem se sháněla po své bílé myšce, abych se ujistila, že jsme ji nezapomněli ve vlaku. Myška byla v kočárku, takže bylo vše v pořádku.

A pak už se nic vzrušujícího nedělo: dojeli jsme domů a musím říci, že maminka s tatínkem vypadali nějak povadle. Ale já jsem byla nadšená z nových omalovánek a pastelek a celý zbytek dne jsem se snažila být hodná holčička, protože jsem viděla, že maminka i tatínek byli unavení. Nevím, čím to bylo, protože já byla plná síly a nápadů. Ale s blížícím se večerem padla únava i na mne a šla jsem spinkat dříve, než chodím jidny. Do postýlky jsem si vzala svou novou bílou myšku a spala jsem až do rána......