Dětství uteče rychleji, než si myslíme

Dětství trvá přibližně 18 let. To je asi 6 570 dní. Zní to jako spousta času, ale čím jsou děti starší, tím více jejich života zaplňuje škola, kamarádi, kroužky a vlastní zájmy. A tím méně z toho života vidíme my.

Když jsou malé, chtějí nám vyprávět téměř všechno. Co zažily, co je rozesmálo, čeho se bojí nebo kým budou, až vyrostou. Postupně se však jejich svět rozšiřuje a my přestáváme být u každého důležitého okamžiku.

Proto nezáleží jen na tom, kolik času spolu trávíme, ale také jak ho využijeme. Blízkost často vzniká v úplně obyčejných chvílích, cestou ze školy, u večeře nebo během pár minut společného povídání před spaním.

Dětské myšlenky jsou neopakovatelné

Děti se na svět dívají jinak než dospělí. Jejich odpovědi bývají vtipné, upřímné i překvapivě moudré zároveň.

Co je podle nich opravdové přátelství? Na co jsou pyšné? Jaký byl jejich nejlepší zážitek? Co by si nejvíce přály?

Knížka Tuhle knížku píšu JÁ se ptá přesně na tyhle věci, vlastními slovy a bez okrás. Stránka Až budu velký/á, chtěl/a bych být zachytí odpověď pětileté holky jinak než odpověď téhož dítěte o tři roky později, kdy knížka nabídne otázku znovu: Teď, když jsem o rok starší, už vím, že chci být. Obě odpovědi jsou pravdivé pro svůj věk. Obě jsou k nezaplacení.

Přestože máme pocit, že si nejkrásnější věty svého dítěte budeme pamatovat navždy, postupně je překryjí nové zážitky. Proto má smysl si je zapisovat.

Nestačí zachytit velké okamžiky

Nemyslíme tím zaznamenávat každý den. Stačí malé střípky, oblíbené věci, přání, názory, zážitky nebo věty, které bychom jednou chtěli slyšet znovu.

Někdy je to odpověď na otázku Od ucha k uchu se směju, když... Jindy záznam o tom, čeho se dítě bojí nebo co ho obtěžuje. Věci, na které byste se normálně nezeptali, ale které za dvacet let budou přesně to, na co budete vzpomínat nejraději.

Vzpomínka pro celou rodinu

Společné zapisování není jen památkou do budoucna. Dává příležitost zastavit se, položit dítěti otázku a opravdu poslouchat. Dítě díky tomu cítí, že jeho názory a prožitky mají hodnotu, ne jen výsledky ve škole nebo chování u stolu.

Knížka na to myslí i z druhé strany. Stránka Jsem na tebe pyšný/á je vzkaz od rodiče, ne od dítěte. Jediné místo v celé knížce, kde píšete vy. Dítě ho najde a přečte si ho v době, kdy ho pravděpodobně budete potřebovat říct víc než kdy jindy.

Za několik let se pak můžete ke stránkám společně vrátit. Dítě uvidí své písmo, kresby, sny i starosti a pozná, jak se postupně měnilo. A vy uvidíte totéž z jiné strany.

Dětství nezastavíme

Některé okamžiky si ale zapsat můžeme. A jednou možná zjistíme, že právě tyhle obyčejné odpovědi patří k nejcennějším věcem, které v rodině máme.