Když mi letos v létě přišlo tradiční blahopřání od Fleru, že i po těch (osmi) letech, co jsme spolu, pořád máme motýly v břiše, došlo mi, že je to opravdu vztah podobný manželství. A že jsem v roli manželky, která si ani nevzpoměla na výročí a jen remcala... Ostatně, i to přesně odpovídá – nejkrizovějším rokem vztahu je prý ten sedmý. Když totiž pohasne vášeň (na Fleru prezentovaná zejména prodaným zbožím, i když ani něžnosti v podobě účasti v TOPu nejsou k zahození – tam „choť“ v mém případě naštěstí neumdlévá), člověk brzy zjistí, zda ho ve vztahu drží ještě něco dalšího, co přesahuje radost z přízemních rozkoší.

 

A fakt že jo! Jednak jsou tu společné rituály (topování zboží, tvorba nominací, sledování TOPů), společní přátelé a aktivity s nimi spojené (kluby, oblíbení prodejci, soutěže) i společná témata. A také známé prostředí, kde se člověk orientuje – už dlouho mě „manžel“ nevytočil tím, že by něco měnil, ať už grafiku, nebo smajlíky (pro mne něco podobného, jako když se vrátím domů a tam jako překvapení totálně přestavěný nábytek, do nějž dalšího půl roku vrážím). A když už inovuje, tak musím ocenit jeho technickou zdatnost a vynalézavost.

 

Stejně jako každý máme nějaké špatné vlastnosti, lze i na Fleru potkat lidi a úkazy, které mě překvapí, případně naštvou. Naštěstí  je mnohem více prodejců a nakupujících, kterých si vážím, na něž se těším, ráda si s nimi povídám a obdivuju, co dokážou. Nebo se skláním před jejich obětavostí (ať už jsou to organizátorky Zlatokopek, které věnují spoustu času soutěžím a chodu klubu, nebo aSnilek a její klub Dárky nejen podle znamení, kde nezištně propaguje všechny členky). Případně se od nich něco dozvím, jako od dobrá trefa, jejíž češtinářské blogy předvádějí zboží spřízněných prodejkyň a navíc zábavnou formou poučí. A s láskou myslím i na všechny ostatní, s nimiž jsem se za ty roky spřátelila, nakoupila u nich krásné věci, získala cenné rady nebo jen sdílela radosti i strasti.

 

Přiznám se, že o „nevěru“ jsem se pokusila bezprostředně po „svatbě“. Dělat jakékoli změny neřkuli číst návody a někam se registrovat pro mě bylo srovnatelné se svatební nocí puritánsky vychované dívky vyzbrojené heslem: „Dcero, až to přijde, zavři oči a mysli na Anglii“ (s podobnými pocity se už půl roku chystám zřídit Zásilkovnu). Když už jsem tehdy užasle ztratila své dlouho hájené virtuální „panenství“, osmělena vcelku radostným zážitkem jsem hned vyzkoušela další portál. Na rozdíl od Fleru to ovšem nezajiskřilo. Navíc mi došlo, že na souběh vztahů fakt nemám nervy (v případě prodejních portálů zejména čas a potřebné nasazení).

 

Po sedmi letech přišlo krátké období úvah o tom, zda mi stojí za to být v „manželství“, kde to vášnivě zajiskří nanejvýš o Vánocích, a zda bych ten čas neměla využít jinak. Jenže by se mi stýskalo! A stesk je pravým indikátorem živého vztahu i v době krize. Zůstávám tedy věrnou manželkou, i když už skoro „nevařím“ (nedoplňuji zboží), ale maluju pořád. Jen víc prodávám v kamenných obchodech (možná vztah s Flerem narušuje i zlá tchyně Česká pošta svými nehoráznými požadavky).

 

I kdyby mi Fler zůstal jenom jako sociální síť, budu ráda, že ho mám, znovu „vdávat“ se už nechci. Možná se ještě pokusím o nějaké změny „v manželské rutině“, něco se už pomaličku chystá. NaHáčkovský pokus byl evidentně slepou uličkou, ale musím přiznat, že ani tam ty nejlepší kousky vůbec nedoputují, je to spíš skladiště maniakální nadprodukce a materiálových přebytků.

 

Přijde mi zábavné, že jsem na Fler utekla před psaním v naději, že se konečně zase budu živit malováním... no, a nakonec pořád píšu. Ostatně i v manželství člověk často přijde o iluze a teprve pozná, kým doopravdy je.

 

PS. Když tak poslouchám nářky v klubech, že letos asi Vánoce nebudou, že prodeje stagnují a že takový propad nezažili ani za krize, došlo mi, že už vlastně taky téměř nenakupuju. Mé spotřebitelské chování totiž přísným okem sleduje (nejen) Greta Thunberg. Řadu z nás už možná postihla chvályhodná vlna zero waste, swapů, zážitkových dárků či výměna dárkových certifikátů pro charitu. Ostatně tu sama prosazuju mnohem déle, než jsem na Fleru. Občas si proto připadám jako pracovnice protidrogové centrály, která doma na tajňačku vaří a prodává „perník“.

PPS. A sotva jsem tento text nanečisto dopsala, konečně se přivalila ta dlouho očekávaná vlna předvánoční prodejní vášně... Konec vykecávání, jdu balit objednávky.