...nebo také reportáž psaná na látce.

Dcera mi už vyrostla. To není zrovna velká událost, to je celkem bežný jev. Ale dcera mi vyrůstá z toho roztomilého věku. Je jí 8 a rozhodla se spát sama ve svém pokoji. Dosud totiž sdílela pokoj se svou mladší sestrou. A nyní už dospěla sama k rozhodnutí, že chce svůj pokoj, kde bude i spát, protože se v noci už nebojí. Jenže to má háček, co háček, přímo hák. Já jsem její pokoj používala jako skladiště materiálu.Minulý čas je špatně, stále jej používám.

No vypadalo asi takto:

Určitě jste již postřehli, já šiju. A jako každá švadlena ,  jsem i já onemocněla těžkou nemocí sysloza fabricsus. Lék zatím nebyl vynalezen, ke smůle našich poloviček. Tato nemoc se projevuje syslením materiálu, projížděním stránek s látečkami, dlouhým vybíráním v galanterii. A když se nám podaří ulovit nějaký super kousek, máme z toho téměř orgasmus. Tohle není z mé hlavy, to mi vždycky za zády říká manžel, když projíždím na netu americké látečky a slintám na klávesnici.

A aby se v pokoji dalo alespoň trochu pohybovat, musela jsem to nějak přerovnat a uklidit. Nekecám, úklid trval téměř 8 hodin. No to víte, s každou látečkou jsem si popovídla, hezky srovnala a uložila na krabice. 

Roztřídit podle barviček, panely zvlášť, sady kolekce zvlášť.....rifloviny, flauše, plátna....

Takže jedna hora z modrých...

Jedna hora z růžových a fialových...

Jedna hora z červených...

Jedna menší hora z bílých...

Jedna hora z šedých a černých...

Jedna hora zelených...

Jedna hora žlutých...

A poslední hora hnědých...

No co Vám budu povídat. Objevila jsem poklady, o kterých jsem neměla ani tušení. A pár kousků je tam určitě starších,  než některé z Vás

A výsledek vypadá nyní takto:

Jen tak mezi námi děvčaty, , tohle není jediné místo , kde mám ukryté látky. Výborná je totiž také odklápěcí postel.

No jestli čekáte, že si budu sypat popel na hlavu a dušovat a slibovat, že tentokrát už opravdu nebudu nic kupovat, tak se mýlíte. Tohle jsem si totiž slibovala několikrát, bez účinku. Než bude vynalezen lék na mou chorobu, jsem bez šancí. Naštěstí látečky nepodléhají hnití a chleba " nežerou". A před týdnem jsem objevila nádherné látky od Jilla Gordona, kdo by odolal...

A jak jste na tom vy???