Po sepsání mé autobiografie se mi dostalo milých komentářů, a protože vše zlé je k něčemu dobré, tak jsem se rozhodla tento můj počin svázat do knihy. O tom, jaký bude výsledek někdy příště. Proč však se k tomu vracím. 

    Zjistila jsem, že kolem nás přibývá lidí, kteří mají problém se svým životem a místo, aby ho pojmenovali, tak se navážejí do druhých. Přitom přeci stačí se zastavit a říct si, co mi vlastně vadí, proč je to tak či onak a co se s tím dá dělat. Z vlastní zkušenosti radím, přečíst si příběhy lidí, kteří na tom jsou podstatně hůř. To mě prakticky postavilo na nohy. Když má člověk zdravé děti, tak má sakra důvod se zvednout ze dna a poradit si v každé situaci. 

  Jak jsem si s tím poradila já snad stihnu sepsat v dalším příběhu. Co však ráda zmíním už teď, tak způsob jakým jsem se dostala do fáze, kdy mohu říct, že po 40 letech jsem konečně spokojená a mám domov, nebyla procházka růžovou zahradou. Vše mi připomněly děti, když u příležitosti mých nedávných narozenin uspořádaly společnou večeři a trochu mě zamrazilo, jestli nepozvaly někoho, koho vidět nemusím. Naštěstí svoji mámu znají a večer se opravdu vydařil bez nežádoucích překvapení a dárku v podobě peněženky, která pochází zde s fleru.

  Díky dětem jsem pochopila, že stojí za to žít a pokud má někdo potřebu do druhých kopat, tak já to ustojím. Všechno se vždy nepovede, ale je třeba uznat chybu nebo svoje přání odložit na jindy. Stejně jako to moje, zaregistrovat nákupní tašky jako regionální produkt. Plány mi skazil jeden pán, který mi nabídl speciální tisk obrázků na látku. Bez udání důvodu začal být hrubý a celá snaha byla marná.

  Blíží se vánoce a jako každý rok si neodpustím poznámku, že raději dávám než beru. Nabízím proto touto cestou dětské taštičky pro školky a školy, dětské domovy apod., jen za poštovné nebo výmněnou za materiál. Kapacita je omezená, k dispozici cca 100 ks.