O několik měsíců později...

Dávno, dávno tomu, co spával v krabici, papal piliny a odhrabával časáky na stránky, kde byly modelky ve spodním prádle. Žije v kleci. Včera z ní poprvé odmontoval matku. Naštěstí jedna nestačila a nepodařilo se mu osvobodit.

Rozhryzal už kde co, včetně mobilu s atestací, že vydrží i přejetí autem...

Ráno volá ahooooj, abychom věděli, že už je vyspinkanej do růžova a že potřebuje kakat. V kleci zásadně nekaká, raději dělá na vše kolem.

Tatínek (když je to jak naše vlastní dítko) už na všech košilích postrádá knoflíky v horní polovině. Zpět se nedají přišít, protože jim chybí střed s dírkama...

Ráno se se mnou maluje a češe, imponují mu štětečky a hřebeny. Tak má svůj hřebínek - miminkovský. Velmi mu záleží na tom, aby měl výrazná líčka, tak ho každé ráno musím trošku obetřít štětečkem. Na křídle má flek od make-upu - spadl mi do něj. Z mé strany to bylo naprosto neúmyslné, vím, že se tyto věci na zvířatech testovat nemají. ...nejde to z něj vyprat...

Večer bývá tulivej a cpe se pod peřinu.

Občas se imaginárně koupe... Chodí kolem misky s vodou, nakrúcá se, točí se, tancuje, má svěšené křídla, jak kdyby byl zmoženej a po celé akci, kdy si namočí max. prstíky se cítí strašně svěže.

Namočíme-li ho my, tak se cítí jako mokrá slépka a vyžaduje zvláštní péči. Kdo viděl Kukyho ("Já se nesmím namočit, já pak strašně dlouho schnu...") chápe Joeyho pocity.

Když slyší nějakou písničku, tak se okamžitě přidává se svým hlasitým zpěvem. Ovšem jde proti proudu a do hudby přináší zcela nové rozměry...

Nejvíc komunikuje s televizí, např. na reklamu: "Ahoj jsem Michal" říká: Ahoooooj. Nebo na reklamu: "Trápí vás kašel?" se rozkašle.

Na nás kašle pořád a to od té doby, co jsme byli nemocní a naučil se naše dusivé záchvaty kašle.

Píská, zpívá, skřípe, hučí, kecá snad čínsky, dabuje vrzající dveře, zvuků umí požehnaně, pár slovíček taky.

Směje se. Nám...

Vylívá pití. Pere se s náma o flašku Kofoly (i když ví, že jí nesmí), dokud to nerozlije. Jednou se stala taková zvláštní příhoda... Zlý jazykové tvrdí, že to bylo schválně, ale já myslím, že to byla souhra podivných okolností. Nuže: Tatínek (Petr) si udělal do sklenice vodu se šťávou, vlezl do pokoje, sklenici položil na skříňku, Joey přilítl, přisál se na sklenici. Petr mu ji chtěl vzít a jak se přetahovali, tak rozmázli čerstvý kakanec, Petr teda vzal sklenici s lahodným nápojem, položil ji na rantlík postele a šel utřít kakanec a mezitím si Joey stoupl na kraj skříňky, koukl dolů na rantlík postele, a šoupl mu čerstvou nálož přímo do sklenice... Ano, je schopný vyprodukovat exkrementy i co minutu, když potřebuje...

Se spolubydlícím Víťou mají zvláštní vztah. Něco jako hlídací pes a podezdřelá osoba. Když k nám Víťa příjde na návštěvu, Joeyi přiletí na vzdálenost jednoho metru a vzdálenost udržuje. Né víc, né míň... Nespouští z něj oči. Při jakémkoliv Víťovém pohybu se pohybuje rovnoměrně s ním...

Je to malý atentátník. Teď třeba udělal nálet a hodil po nás hračku. Obvykle vezme hrst podkladových granulí a hází to po nás. Když jsem vysávala, tak jsem začla kolem jeho klece a když jsem měla hotovo, tak ho vidím, jak stojí nahoře na okraji klece s hrstí plnou granulí. Říkám: "Opovaž se!", načež pěst rozevřel a nabral si další...

 POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ