Stále čerpám ze šuplíky ještě staré historky z Joeyiho dětství a velmi nás těší, že si je čtete a píšete nám milé komentáře. Minule mi seděl na rameni, když jsme se dívali, jestli už máme nějaký komentík a když jsem rozklikla blog, tak mě překvapil, protože řekl: Joeyičeéék. Asi reagoval na fotku (což mě taky zaskočilo - zatím si sám sebe moc neuvědomuje ani v zrcadle), ale každopádně to bylo poprvé, kdy použil na sebe první pád. Jinak se neustále volá: Joeyiii, Joeyikuuú, Joeyíčkuuuúú...

Dneska mám jen krátké povídání, tak zkusím přidat víc fotek.

Barevně sladění...

Nedávno pobíhal po parapetu u okna, vykřikoval na lidi na ulici "Haloooooooo" a občas ťukl zobáčkem do skla. Vypadal, jako bychom ho tu uvěznili a nechali na pospas. Na druhý den serval z hračky plastový dudlík a s cumlem v zobáku pobíhal znova po parapetu. Tentokrát hrál opuštěné mimino, když zjistil, že na opuštěného papouška nikdo nezabral...

Proč se nenajíst pohodlně vleže?

Květen 2011

Minulý týden si sám zapl televizi.

Z krabičky s piškotama si udělal samoobsluhu.

Už asi dva týdny nás neustále zdraví frajerským čus! Přilítne: "Čuus!" Vzbudí se: "Čus!" Nikdo se neozývá: "Čus! Čuuus! Uuuu?"

Koupila jsem si paletu 120ti barev očních stínů. Když to viděl, tak do nich málem spadl blahem. Tolik barev. Zorničky se mu rozšířily a začal Péťovi slaňovat po košili, aby se dostal blíž.

Když jsem přišla barevně nalíčená z jednoho focení, stoupl si na skříňku přímo naproti mě a koukal na mě jak na svatý obrázek. Tipuju, že miluje barvy a možná by chtěl být barevnější. Třeba ho ta šeď co má na sobě nebaví...

Momentálně leze na okno, ze stromu na kliku od okna, pak nahoru, tam se chytne za vrchní dřevěný vrchní okraj a pak tam visí za zobák a bezmocně škrábe nohama po skle. A já jsem si říkala, proč je to okno tak upatlané...

Když se mu náhodou prstíky jedné nohy zamotají do těch z druhé nohy je naprosto bezmocný...

Tu je to tak spletité, že tu jak se někdo zamoce, tak už se z teho nevymoce.

V minulých dílech jsem vás trochu ošidila na fotkách, tak si to teď dovolím napravit pár dalšíma záběrama z ranného dětství:

Poprvé doma - myslím, že hned po příjezdu od pana chovatele z Brna. Z Joeyiho je ostřílený cestovatel...

Za tuhle fotku by mě přítel jistě přizabil, takže PŠT! , jen jsem vám chtěla ukázat "hajánka" v peřinách...

Bydlení jak na zámku...

Děkujeme za čas, který jste nám věnovali a budeme se těšit na brzkou shledanou u pokračování...

Pohodově strávené Vánoce přeje Maya a Joeyíček