Srpen 2011

Jedeme na dovolenou. Co s Joeyim? Tak šup s ním k babičce, že??? Ona nám to pak jistě vrátí... :D... (později pochopíte)...

No jo, zatím jsme ho nenechali samotného ani jednu noc. Sakra, proč jsme si aspoň na víkend někam nevyrazili a nedali ho na hlídání?... Už jen, aby získal ten pocit, že když nejsme s ním, tak se stejně nakonec vrátíme... Rok den co den s náma a najednou 12 dní sám??? Už nebyl čas a muselo se důvěřovat tomu, že babička to s ním nějak zvládne. A on s ní...

Každý den dovolené jsem odpočítávala, kolikrát se Joeyíček ještě vyspinká a už přijedem.

Joeyíček si nedělal starosti vůbec. Zpíval, vykládal, tulil se, hrál si, papal, spinkal, nechal se drbat, mazlil se. Očividně si od nás potřeboval taky odpočinout.

Joeyi má u babičky "kamarádku". Uřvanou žlutou papouščí slečnu Kiminu (alexandr malý lutino). Moc toho od ní pochytit nemůže. Může se však naučit to nejhorší - řvaní... Během svého prázdninového pobytu se dokonale naučil její pískání.

Září 2011

Pomsta. Joeyiho jsme dostali vráceného po dovolené živého a zdravého a následoval trest. 10 dní se dvěma papoušky. Kimča přijela na návštěvu. Návštěvu v podstatě trávila řvaním. Joeyi bohužel začal imitovat. Přítel není zvyklý, první dny se celkem držel a chtěl si Kiminku nechat, ale pár posledních dnů už to bylo řvaní Kiminy a na to: "Drž hubu!" od přítele.

Co se stane, když...

...když pustíte dva papoušky dohromady?

Nejdřív lítají jak splašení... Joeyiho odjakživa děsí létající bytosti.

Např. vinné mušky... Ten vřískot, když spatřil, jak se k němu ta malá krvelačná potvora na průhledných křídlech přibližuje, asi nikdy nezapomenu :D...

Ale zpět k papouškům. Kimina je drzá a ofrklá, bez zeptání se usadila na Joeyiho kleci. Vůbec jí nevadilo, že je menší. Joeyi ji tedy šel pozdravit. Přišel k ní, zklonil hlavu a hlasitě zdravil: "Čuuuus". Ona nic, tak jí obešel z druhé strany a zkusil to znova, zase nic. Zjistil, že se s ní nedá mluvit. Šel si hrát s balónkem. Kimča viděla, že má balónek. Chtěla ho taky. Přišla, vzala si ho... Joeyi se s ní přetahovat nebude, tak jí ho prostě půjčil... Popůjčoval jí kde co a myslel, že se zkamarádí, ale ani náhodou... Když se snažil komunikovat, začla ho ďobat do nožiček, což nemá rád a dal se na útěk. Ona za ním. Na strom, na klec... Pak mu vlezla do klece a nechtěla ven... Poslední den pobytu si řekl, že když nebudou kamarádi, tak si nebude hrát s jeho hračkama, sedět na jeho kleci či stromu a už vůbec né, vyjídat mu misku. Lítal a chodil načepířený za ní a dával na jevo, že je tady doma.

Týden po Kimčině odjezdu se mě spolubydlící ptala, kdy jede Kimča domů. Nechtěla mi věřit, že už u nás není.

Joeyi je naprosto dokonalý IMITÁTOR.

Naštěstí do 14ti dnů od jejího odjezdu se začal mírnit a oblíbil si jiné slova a zvuky. Když jsme přijeli k našim na víkendovou návštěvu, Kimina se nezapomněla hlásit svým krákáním. Jednou se ozvala a Joeyi na to bez váhání: "Drž hubu!"