Povídáme si
jen tak mezi řádky
slovo za slovem
ruku v ruce do pohádky.
A slova plynou, jako voda v řece.
Sny či skutečnost, komu na tom záleží?
Jen být spolu, sdílet pocity
a nechat svět zavřený za vchodovými dveřmi.
Smějeme se, jak venku vítr fičí,
Zasněně zrcadlíme se v okně
pod černou nocí.
Jen ticho a my.
Světlo lampičky v kuchyni
a meluzína.
S půlnocí rozejdeme se každý sám ku domovu.
Ani světový mír, hlad a bídu nevyřešili jsme spolu.
Zato jsme si užili...
Děkuji Ti, drahý můj příteli.
