První! Trochu mě to dojalo a tak jsem se rozhodla, že vás seznámím s mým druhým zázrakem. Rok je, myslím, dost dllouhá doba na to, abych se z toho všeho oklepala a taky vás seznámila.

Samozřejmě začala takhle:

Tehdy jsem si ještě myslela, že tak vytrvale spinká proto, že je otřesená z překotného porodu. Teď už vím, že tak krásně a dlouho spala proto, že je tak neuvěřitelně hodná. Prostě to nechtěla tátovi komplikovat, když s ní zůstál první den úplně sám. Spinkala, a čekala až maminku dají zase do kupy a budeme si moc její první bdělé hodiny užívat společně. A já jsem za to moc ráda.

Miriam se jí evidentně nemohla dočkat. Ta láska od rok a třičtvrtě starého drobečka nás příjemně překvapila.

A dneska je jí rok! Ráno si u snídaně zatleskala. Má horečku, zánět hosohltanu, rostou jí stoličky, z rýmy ucpaný nos. Ale stejně se směje když jí řekneme, že má narozeniny. Tleská, jak kdyby věděla, co všechno to znamená :-) a možná ví víc než my.

Dokonce mě uprosila a vzala jsem ji na chvilku na písek a na houpačku. Smála se tak nahlas, až se lidé otáčeli. Vydržela tam jen krátce a pak si šupla zpět do teplého kočárku. Já ji za ten věčný optimismus, který rozdává kolem sebe obdivuji, a snažím se být dobrým žákem.

A tak se těším, že už si letos Miriam nebude hrát v dešti nebo mraze venku sama, když má svoji báječnou ségru co má báječnou ségru :-)