Silvestrů jsem prožila už spoustu, někdy veselých, jindy bláznivých, byly tu už i takové, kdy se mi chtělo zůstat v posteli a číst si, ba i zuby už na Silvestra bolely. Jako oslí můstek jsem si pro letošní novoroční přání zvolila silvestrovsko-novoroční historku, která se udála zhruba před čtvrtstoletím (čas tak letí...) a patří mezi ty extra povedené.
Zůstala jsem tehdy úplně sama a bylo to v dobách, kdy mladému jedinci samota ještě ani trochu nevoněla a poslední den v roce už vůbec ne. Smířenou s osudem, že tentokrát si pěkně večer a půlnoc profňukám a hezky se polituji, mě odpoledne nečekaně vyzvedli známí a hurá, jede se na chalupu do jižních Čech a jde se na silvestrovskou zábavu do asi deset kilometrů vzdálené vesnice.
Pravá vesnická veselice se rozjela do těch správných rozměrů - šampaňské bouchalo, hudba vyhrávala jak m-ca p-ca bumtarata, tak diskotékové hity (ať žijí Michal David Nesmrtelný a Ivetka Bartošová Nezničitelná
), zábava mezi známými i neznámými v dobách, kdy všichni sháněli stejné barevné televize, sedací soupravy a stejné školy pro děti, rozhodně nevázla.
K ránu, kdy začaly řady návštěvníků řídnout, zjistila jsem, že společnost již odjela - i s mým kabátem. Nezapomněli naštěstí jenom mě, ale i jakéhosi Frantu, jehož jsem tehdy viděla poprvé (a naposledy). Nebylo divu, společnost řádně posilněná alkoholem (přiznejme si, včetně řidičů), nebyla schopna spočítat, kolik lidí jede zpátky. Nikdo nevěděl, kdo v jakém autě jede; ovšem obětavá kamarádka v domnění, že jsem již odjela a kabát zapomněla, vzala jej s sebou. Nutno dodat, že posléze na místě určení se podařilo účastníky zájezdu spočítat a zjistit, kdo chybí a dokonce se pro nás jeden ochotný řidič vrátil - leč, bylo již pozdě.
V hluboké silvestrovsko-novoroční noci vydali jsme se s Frantou na cestu pěšky. A nikolivěk po silnici (hloupí Stoupové - tam by nás byl navrátivší se dobrák sebral), anóbrž zkratkou přes pole a lesy. Za hlasitého zpěvu a neustálého hihňání jsme se dělili zhruba po deseti minutách o Frantovu bundu a brodili se závějemi... Ne závějemi sněhu, ale bahna. Nemrzlo, nepadal... Navzdory tomu, že nám byla zima a před námi spousta kilometrů, nacházeli jsme situaci jako velmi humornou a díky výbuchům smíchu jsme šli krok dopředu, dva dozadu.
Dorazili jsme za světla, obaleni svinstvem tak, že jsme k pobavení právě se probouzejícího osazenstva připomínali nejvíce asi bahnící se hrochy... Domů jsem jela, řádně napojená svařákem (aby se mi vyhnulo nachlazení), v montérkách majitele chalupy (krtek v kalhotkách hadr). Nic lepšího k mání nebylo...
Do nového roku Vám přeji:
budete-li sami, nechť se objeví vždy někdo, kdo Vás "zachrání"...
sílu přežít - třeba i zimu bez bundy...
a když už Vám bude cokoliv chybět, nechť je vždy po ruce někdo, kdo Vám to půjčí a kdo Vám pomůže...
ať je vždy po ruce svařák, bude-li Vám hrozit nachlazení...
ať se pro Vás vždycky najdou ve skříni montérky...
když se ztratíte, ať je po ruce vždycky někdo, kdo se pro Vás vrátí...
A co hlavně: ať Vás humor neopouští a máte se vždycky s kým zasmát!
(Zdraví, štěstí, radost a peníze jsou samozřejmostí!)
