Vstávání s kočkama je opravdu príma. Nezaspím, ani kdybych se o to pokoušela. Čárlík mě vzbudí plácáním do nosu, hrabáním v košíku, vyvazováním tužek z plechovky a škrábáním na dveře od skříně. Když nic nezabere, prostě přijde a drápne mě do nosu. Pokud přece jenom odolám a přetáhnu peřinu přes hlavu, je tu ještě papoušek. Jeho řev probudí i hluchého důchodce vedle ve vchodu. Ten mi potom přijde poděkovat, protože právě začala nová okce v Kauflandu a on málem zaspal a nestihl první tramvaj v 5:30.

Všem dobré ráno s domácími mazlíčky!