Jednou jsme takto viděli procházet ulicí člověka, který měl hlavu jako žárovka. Tak velikou hlavu se marně snažil skrýt pod svým bílým turbanem a kolikrát se nebožák nahýbal ze strany na stranu, neboť už ji na relativně tenkém krku pod náporem větrných dnů neudržel. Nějakou dobu jsem ho vídával, jak i dveřmi od své chalupy nemůže projít. Pak už ho na ulici neviděl nikdo, protože nemohl vstát z postele.

Proto zavolali doktora, místního zkušeného medika, který vždy tak nějak odhadl, jaká hlavní příčina smí člověku přitížit. Muž v róbě, pyšnící se šedým plnovousem, což dělalo dojem, že je moudrý, jak o sobě v medovinou v ruce rád říkával, vstoupil do jeho domu. Několik zvědavých očí ho od vchodu sledovalo, včetně těch mých. Muž si přitáhl k posteli židlu a prohlídl se místnost.

Po chvíli řekl: "Mohu vám od nemoci ulehčit, ale klíčem je, že musíte začít s léčbou sám, já Vám pouze poradím". Ležák s hlavou jako měsíc v úplňku byl jedno ucho a obecenstvo taky. "Všiml jsem si, že máte v domě veliký nepořádek a vše hledáte tak, kde vám upadne od ruky, doporučuji proto si věci naskládat vždy tam, kde je vždy najdete. A tak si nebudete neustále muset pamatovat každou drobnost v domě. Minulost vám nebude těžknout v hlavě". Na to jsme se všichni odebrali do svých domovů a pod představou, že bychom všichni mohli skončit s hlavou nafouklou, si každý uklidil.