Tak zaprvé: na pořádné vypnutí látky nestačí jen připínáčky. Přemýšlela jsem jak a nakonec jsem použila Patex. Pastovým lepidlem pěkně opatlat připínáčky a celý povrch s koncem látky. Výhodou je, že je krásně pevný a navíc omyvatelný, takže mu nevadí časté vyplachování síta. Nevýhodou ale je, že schne 24 hodin a navíc v tomhle množství nevyjde zrovna nejlevněji.

Na nejnovějším sítu jsem tedy zkusila použít tavnou pistoli, tedy silikonové lepidlo. Poslouží úplně stejným způsobem a zatvrdne již během několika minut.

Druhým zlepšovákem je technika pro drobné opravy. Světlocitlivá barva se může časem někde trošku oloupat, udělat se malá dírka, která je ale velkým nedostatkem a může vám propouštět barvu na místech, kde nechcete. Jednoduchým řešením je zabarvení lakem na nehty. Rychle uschne a je voděodolný.

Může se vám však stát i to, že si příliš ostrou stěrkou síto protrhnete úplně. Pokud jde o dlouhý řez, poruší to vypnutí a je to již těžko napravitelné. Pokud jde ale o krátký řez, stačí přelepit textilní páskou (kobercovou lepenkou), kterou opět po krajích přetřete lakem na nehty. A síto můžete dál krásně používat. 

Za ten rok jsem si vytvořila již několik sít s různými motivy. Nejnovějším jsou trička pro liberecký big band. Na potisk kombinuji techniku linorytu a sítotisku. Linoryt mám totiž již z loňska a byla škoda ho nevyužít. Názvy měst a klubů bych totiž na lino neudělala, rozhodně ne v takovéhle velikosti. Musela jsem si tedy poměřit linorytové razítko a nápis udělat na síto. Bála jsem se, aby písmo nebylo moc tenké. Velmi tenké linky se mi zatím na síto moc nedařily. Nechala jsem síto osvítit raději velice dlouho a povedlo se. Krásně to funguje.

Na tričko nejprve natisknu razítko a po zaschnutí pomocí síta dodám nápis. Jen je to zdlouhavé, protože síto musím po každém tričku opláchnout a usušit. Přes síto s barvou totiž nevidím na již natištěný motiv a nejsem tak schopná přiložit síto úplně přesně.