Vinou zranění musel jsem omezit práci kovářskou a tak jsem se rozhodl něco málo napsat, kdo chce ať si přečte kdo nechce ať nechá být

Dostal jsem dopis. Na tom by nebylo nic až tak divného, každý den dostávám spousty obálek, ale ne dopisy , jsou to obálky s fakturami , s nabídkami nebo s reklamními letáky, ale já dostal dopis od přítele, bílou obálku s mou adresou a známku správně ofrankovanou.  Tedy ne, že bych měl málo přátel , to ne. Denně dostávám spousty mailů a jsou žertovné a obchodní a soukromé , no však to znáte.

      Jenže teď stojím v obýváku a v rukou držím dopis, zkuste chytit mail . Beru nůž na dopisy a jedním bodnutím zavraždím tu bílou obálku a rozpářu jí hřebet, mé prsty z jejích útrob vytahují bílý papír nadvakráte překožený, jak kouzelník kartu z rukávu. Dopisní papír je zvláštní, poznám ho i na omak a když si píši se ženou tak i podle vůně, dopisní papír Vám žekne jakou má pisatel náladu v jakém je rozpoložení.

      Usadím se pohodlně v křesle a pomalu rozevírám toho posla z dáli, sedím a oči mi kloužou po písmenkách , hmmmmmm  jak milé. Je to něco jiného než číst  "Times New" standartní písmo na monitoru. Dočetl jsem a pustil se do toho znovu, vychutnával si tu chviličku , vstřebával rukopis přítelův. Položil jsem si dopis na kolena a přemýšlel co mu odpovím, myšlenky mi pluly hlavou a jedna se mi zvláště líbila , ano napíšu mu jakou radost a potěšení mi udělal obyčejný dopis psaný na dopisní papír a jak dlouho jsem již nic takového nezažil.

     Skvělý nápad a napíšu mu to hned, jen co naběhne počítač pošlu mu mail.