Ostré světlo mířící přímo do očí! Dusný vzduch pouště se zvířeným prachem. Slina pomalu drhnoucí ve vyschlém hrdle, které se instinktivně snaží polykat. Ledový pot trýznivě stékající po zádech... Ne, nebudíte se do noční můry. Alespoň ne zcela... Vítám Vás v něčem mnohem horším. ZKUŠEBNÍ KABINCE!

  Příjemné brouzdání a vybírání oblečků v obchodě. Všechny to známe, většinu z nás to baví. Vnímání barevných škál, vůně novosti, nebo dotek různorodých materiálů - kdo by si to neužíval :) Zvláště když můžeme zapomenout na běžné starosti všedního života a trošku se oddat pokušení...

  Slast při pocitu, že právě poslední kousek je zlevněný na půlku a je to zrovna naše velikost, se dá slovy jen těžko popsat. S plnou náručí kousků, které si představujeme, jak nám uberou v pase a přidají na hrudi, vytvarují zadek a srovnají "ixovky", se oddáváme stavům blaženosti...

  Kdybych skončila své psaní zde, jistě si mnoho z Vás představí příjemnou vidinu nákupu a možná se na nějaký i vypraví... Zde se ale naše hrdinka (s tou plnou náručí hadrů) musí zastavit a poohlédnout se po... ani se mi to nechce vyslovit... Po zkušební kabince!

  Hned poté, co za sebou zatáhne pochybný závěs a seznámí se s osmisetwattovými halogenkami, které zvýrazňují špatně rozetřený make-up, vrásky a pupínky, padne její pohled na zrcadlo. Zrcadlo, které rozhodně nezužuje ("Panebože, tu zmrzlinu sem si dávat neměla!"), ba spíše bylo nástrojem nekalého záměru shodit nakupující sebevědomí pod bod mrazu.

  No dobře, není třeba zoufat. Takhle vypadá hrozně, ale když si zkusí tyhle jedinečné, skvěle tvarované a z dokonalého materiálu šité kousky ("Doprčic, jak se do toho leze"), jistě to bude o stoprocent lepší. Jenže nebude.

  Jednou, to když jsem si myslela, že jsem zhubla, a jen nám docházela baterka ve váze, takže všem bez rozdílu ubírala tři kila, jsem vlezla do šatů XS. Zdálo se to jako dobrý nápad ("Ten matroš je elastickej") a vypadaly, že by mohly sedět ("Eště to má vůli"). Ale neseděly. Při stahování zmíněného kousku jsem uvízla rameny v droboučkém obvodu na hrudník 75 A. Byl parný den a jen dvě kabinky na veliký obchod. Před tenkým závěsem, který mě dělil od ostatních lidských bytostí (tak jsem si v tu chvíli mimochodem vůbec nepřipadala), se ozývaly zvuky odfrkujících klisen před dostihovým turnajem a nervózní ťapkání podpatky. A je! Musím si pospíšit, uvědomila jsem si a pohledem zavadila o zrcadlo, což se nikdy, NIKDY nemělo stát!

  V odraze jsem spatřila velrybu uvízlou na břehu moře, kterou se horko těžko sto párů silných rukou snaží dostat zpět do vody - bez výsledku ("To je fakt v háji"). Svázaná řetězy a provazy se bezvládně mrská na horkém písku a její osud je zpečetěn... Začínala jsem se čím dál tím víc potit, ultrafialové záření, které sálalo z rozžhavených lamp, nekompromisně opékalo moje břicho plné varhánků a s rukama zaklíněnýma nad hlavou se téměř nedalo dýchat. Krizovým plánem se zdálo být vyndání krému z kabelky a namazání všeho, po čem by jen šaty (které se rozhodně musely během zkoušení smrsknout!) mohly sjet. Naposledy jsem hluboce vydechla a s praskáním švů je konečně přetáhla přes hlavu... Sláva! Sesunula jsem se na stoličku stojící v koutě a užívala si té skvělé příležitosti dýchat...

  Nevím jak pro ostatní, ale pro mě samotnou je pobyt ve zkušební kabince traumatem, po kterém se samozřejmě musím odměnit něčím dobrým :) I to je důvod, proč se mi líbí na Fléru, kde za kupující odzkouší oblečení prodejce. A třeba i v příjemném prostředí přírody, bez světlometů a 48 stupňů Celsia ;)